Sekce 230
Otázka tohoto týdne ukazuje nepochopení relevantního práva. Není se příliš co divit, republikáni i demokraté říkají v tomto ohledu nesmysly, které pak dennodenně vycházejí v médiích. Americký advokát Ken White (na Twitteru známý jako @Popehat), který se zabývá svobodou slova, označil „sekci 230“ za předmět nejúspěšnější právní propagandy, jakou kdy zažil.
Facebook, Google, Twitter stejně jako jakýkoliv jiný web na americkém internetu totiž je zodpovědný za šíření svého obsahu. Pokud Twitter napíše pod Trumpův účet, že jeho tweet je dezinformační, za tento projev je Twitter odpovědný. Twitter stejně jako Facebook, Google nebo jakýkoliv jiný web však není odpovědný za obsah vytvořený uživatelem. Je jedno, zda jde o Facebook, web Fox News nebo o blog středoškolského studenta v Severní Dakotě.
„Sekce 230“ říká, že žádný poskytovatel nebo uživatel interaktivní počítačové služby (tedy webu) není brán jako vydavatel nebo mluvčí jakékoliv informace poskytnuté jiným poskytovatelem informačního obsahu, tedy jiným uživatelem nebo jinou službou. V angličtině je tento odstavec (47 U.S. Code § 230(c)(1)) dlouhý přesně 26 slov. Šestadvacet slov, která stvořila internet, jak říká jedna kniha. A bez tohoto ustanovení nemůže internet, jak jej dnes známe, existovat. Je to logické ustanovení.
Další mýtus
Například na Twitteru je zveřejňováno šest tisíc tweetů každou vteřinu. Je evidentní, že Twitter nemůže mít právní odpovědnost za tolik obsahu. A proč by měl mít? Pokud je někdo pomluven, může se bránit vůči konkrétnímu uživateli, ne vůči webu poskytujícímu tento obsah. Každý je odpovědný za svůj obsah.
Když napíšu na Twitter, že Donald Trump je ťululum, jsem za to právně odpovědný. Když to napíše Jack Dorsey, je za to odpovědný. A když to napíše Twitter, je za to právně odpovědný. Totéž platí pro web Fox News, pokud povoluje uživatelské komentáře. Je to tak jasné, že jasnější už to být nemůže.
Dalším mýtem je, že existuje rozdíl mezi platformou a vydavatelem. Sekce 230 o žádné platformě nemluví. V odstavcích (c)(2)(a) a (c)(2)(b) jednoznačně povoluje webům a uživatelům mazat komentáře, ať obsahují ústavou chráněný projev, nebo ne. Stručně řečeno, mohou mazat, co chtějí.
Ostatně zakazovat webům mazat komentáře a blokovat uživatele, se kterými nesouhlasí, by nejspíš bylo proti prvnímu dodatku Ústavy USA (svobodě slova a svobodě spolčovací). A v případě nemožnosti například křesťanských webů blokovat antikřesťanské aktivisty nebo v případě LGBTQ webů homofoby nebo transfoby nejen protiústavní, ale i nemorální a nezodpovědné. Tento komentář už je příliš dlouhý, proto se nemohu zabývat dalšími mýty kolem tohoto zákona, ani antitrustovou žalobou na Google. Snad příště.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
