Role státu
Cena léků (ani ničeho jiného) by regulována být neměla. Cena je „informace zabalená ve stimulu“, jak píší autoři moderní učebnice ekonomie Tyler Cowen a Alex Tabarrok. Vysoká cena informuje a stimuluje spotřebitele, že má zvážit nákup daného statku, a výrobce, že mají navýšit nabídku, popřípadě více investovat do výzkumu. Neregulování cen však neznamená nechat spotřebitele na holičkách.
Máme situaci, kdy chceme, aby byl tento statek (v daném případě lék) pro spotřebitele dostupný. To je ale záležitost sociální politiky. Stát může buď dotovat každý nákup léku, nebo poslat každému obyvateli obnos k jeho nákupu. Je to sice pro stát administrativně náročnější než příkazem stanovit cenu, ale nenarušuje to cenové signály, jež jsou v tržní ekonomice velmi důležité. V USA nejsou ceny léků regulované, přičemž jsou zemí s jejich největším vývojem.
Co se současných i budoucích léků na koronavirus týká (včetně potenciální vakcíny), stát má k dispozici další nástroj – koupit od vývojářů patent. Poté, co jej za férovou cenu koupí, může s cenou léku dělat, co chce. S návrhem na státní odkoupení patentů přišel loňský nobelista Michael Kremer.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
