Co se rozumnosti takového návrhu týče, vypovídá o něm dostatečně, že s ním zřejmě první přišel radikální socialista Henri de Saint-Simon, který navrhoval řízení společnosti takzvanou Newtonovou radou: „Každý, kdo by se finančně podílel na vytvoření této rady, by měl právo navrhnout tři matematiky, fyziky, chemiky, fyziology, literáty, malíře a hudebníky, kteří by svými kolektivními rozhodnutími vytvořili ráj na Zemi.“
To píše Tomáš Nikodym ve své knize Z knihovničky utopického socialismua uvádí německého básníka Friedricha Hölderlina: „Jestli byl stát někdy peklem na zemi, bylo to jedině proto, že se z něj člověk snažil udělat nebe.“ Abychom nezůstali na pochybách, jak dobromyslný Saint-Simonův svět bude, ubezpečuje nás: „S tím, kdo se nepodrobí plánovací komisím, se bude nakládat jako s dobytkem.“ Aspoň to přizná otevřeně, na rozdíl od dnešních scientokratů a dalších socialistů.
Problémů s vědeckým řízením je spousta. Od základního hayekovského poznání, že znalosti ve společnosti se dají nejefektivněji využít v systému volných cen a žádný osvícený diktátor, ba ani newtonovská rada, nemůže všechny znalosti centralizovat. Vědí to fyzici, matematici, sociologové a klimatologové? Vstřebali už tento zásadní poznatek společenských věd?
Dalším problémem je, že v liberální demokracii je nejvyšší hodnotou obrana práv jednotlivce. I kdyby tisíce vědců říkaly, že pro dobro společnosti je vhodné zabít toho nebo zkrátit na právech jiného, liberální demokracie to nepřipustí (reálný svět je komplikovanější). Připustí obranu práv scientokracie? Na základě jakého vědeckého poznatku?
