Inflace je peněžní jev. Nikoli výkyvy krátkodobých cen ve spotřebním koši, které ovlivňují aktuální šoky (například zvýšení daní), ale střednědobá a dlouhodobá inflace jsou záležitostí měnové politiky dané centrální banky. Pokud politici ponechají centrálním bankám, jako je v USA Fed, Evropská centrální banka (ECB) nebo Česká národní banka (ČNB), nezávislost, není důvod, proč by měly provádět inflační politiku v rozporu s jejich zákonným mandátem.
Podle Eurostatu byla v eurozóně od roku 2009 pouze ve dvou letech inflace vyšší než dvě procenta (2011 a 2012) a v pěti (2009, 2014, 2015, 2016 a 2020) téměř nulová. Problém je tedy spíše opačný – inflace je příliš nízká, neboť inflační cíl jsou dvě procenta. Pokud otázka zní, zda inflace vzroste na cílová dvě procenta, neumím na ni odpovědět. Nedomnívám se však, že bude stabilně výrazně nad tímto číslem.
Pokud se však monetární politika stane součástí politického boje a bude se používat na dotování průmyslové, environmentální nebo jiné politiky, pak nic uvedeného neplatí. Byl by to však výrazný krok zpět.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
