Otázka dvojí kvality potravin je podle mého názoru složitější, než se na první pohled zdá. Firmy na západě i na východě se snaží maximalizovat zisk. Dospěly k názoru, že cestou k této maximalizaci je, aby například jogurt v Česku měl menší počet kousků jahod než v Německu. Český spotřebitel má jiné preference a jinou kupní sílu než německý. Ekonomickým žargonem bychom řekli, že rozpočtové omezení a indiferenční křivky vedou jinak. Firmy na to musí reagovat.
Není přitom platným argumentem, že u nějakého zboží je i při nižší kvalitě vyšší cena. Firmy vědí lépe než úředníci nebo my komentátoři, jak se chovají jejich zákazníci a jak nejlépe mají dosahovat zisku (což je mimochodem účel obchodních společností i podle českého zákona).
Ne vždy se přitom jedná o nižší a vyšší kvalitu. Některé „standardizované“ limonády chutnají v každé zemi poměrně odlišně a nedá se vysledovat, že účelem je takzvané šizení spotřebitele. Je to z důvodu různých preferencí zákazníků v různých zemích. Připadá mi ale správné, aby dvojí kvalita byla jasně označena. Připadá mi totiž logické, že pokud si kupuji Výborný Jogurt, dostanu stejné složení v Praze jako v Jevíčku. Zákazník na jednotném trhu očekává, že Výborný Jogurt bude mít stejné složení nejenom v Praze a Jevíčku, ale i v Corku a Vilniusu. Obal v jiném jazyce je však podle mě dostatečná signalizace různosti – pokud je toto odlišení zřetelné, ne malým písmem na zadní straně. Pokud budeme firmy nutit k tomu, aby své zboží vyráběly s vyššími náklady nebo v rozporu s preferencemi zákazníků, povede to k menší spokojenosti zákazníků – klesne spotřebitelský přebytek a klesne poptávané množství.
Je signifikantní, že toto zcela marginální téma si osvojili populisté zprava doleva a také populisté v Evropské komisi. A jako poslední poznámku na závěr si neodpustím poznamenat, že cenová diskriminace je běžná věc v případě, že firma má dvě dostatečně odlišné kategorie zákazníků, jejichž poptávkové křivky mají jinou polohu. Zákaz cenové diskriminace vede k tomu, že ta chudší skupina zákazníků prodělává, protože firma je nucena zvýšit cenu. Firmy naštěstí mají a využívají spoustu způsobů, jak tento zákaz obejít. Ale to by bylo na další debatu.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Martin Pánek je ředitelem Institutu liberálních studií. Vystudoval ekonomickou analýzu na NF VŠE. V minulosti působil jako asistent europoslanců v Evropském parlamentu a aktivně se angažuje v Operaci Kyseláč. Zabývá se mezinárodním obchodem, migrací, svobodou slova, lidskými právy nebo americkým ústavním právem.
