Privatizací bank začít nešlo, zdržovalo by to privatizaci, jejímž jedním z cílů bylo převést majetek do soukromých rukou co nejrychleji. Z privatizace bank by se stalo obrovské politikum a pravděpodobně by celou privatizaci vykolejila.
Otázkou je, zda je standardní regulace kapitálového trhu dobrá věc, kterou máme chtít co nejrychleji, nebo etalon, který kapitálové trhy příliš nezatěžuje, a politici mohou říkat, že nejde o divoký, nýbrž regulovaný trh. Možné to asi bylo. Ale bylo by to v době rodící se ekonomiky efektivní? Spíše ne.
Jak Václav Klaus s oblibou říká, zatímco Margaret Thatcherová privatizovala dva podniky ročně, česká vláda musela privatizovat dva podniky za hodinu. Takže počet zahraničních investic se zřejmě dal navýšit o jednotky, ale navýšit jejich podíl systematicky bylo nemožné.
Možnost rychle a efektivně poslat obchodní společnost do úpadku je nezbytná, ale není to téma, kterému bych rozuměl. Rád se přiučím od ostatních respondentů.
Martin Pánek je ředitelem Institutu liberálních studií. Vystudoval ekonomickou analýzu na NF VŠE. V minulosti působil jako asistent europoslanců v Evropském parlamentu a aktivně se angažuje v Operaci Kyseláč. Zabývá se mezinárodním obchodem, migrací, svobodou slova, lidskými právy nebo americkým ústavním právem.
