Obsah pojmu liberalismus byl v rámci transformace české společnosti v 90. letech XX. století značně zjednodušen až zdeformován. Česká republika se deset let po zahájení změny společenského systému, který byl postaven na hliněných rozpadajících se nohách společenského vlastnictví, na centrálně, administrativně, direktivně, státně, stranicko, byrokraticky, plánovitě řízené ekonomice podle mého názoru ještě plně nevymanila z područí kolektivistického a státně paternalistického myšlení. Naopak se zdá, že za přispění téměř všech rozhodujících politických sil a struktur se proces přechodu k moderní liberální společnosti zastavil a v některých oblastech dochází dokonce k zpětnému pohybu.
Za jednu z příčin současného stavu považuji zneužití obsahu pojmu liberalismus různými politiky, politology, sociology, ekonomy v průběhu celých devadesátých let.
Liberalismus byl velmi často skloňován ve všech pádech jako možný spasitel na cestě k svobodné, tržně orientované společnosti. Mnozí politikové, bez toho, aniž by pochopili a posléze svým příznivcům a voličům vysvětlili obsah tohoto pojmu, používali liberalismus jako výtah k získání politické moci. Po získání politické pozice a moci a po objevení se prvních příznaků stagnace v procesu přeměny společnosti začali hledat obětního beránka a viníka za jejich politicky zjevné neúspěchy. Ty byly způsobeny právě nedůsledným uplatňováním liberálních principů a myšlenek v reálných procesech transformace české společnosti. Pro mnohé manipulátory převlečené za politiky se však stal liberalismus viníkem všech nedostatků, které trápí naše občany v běžném životě, stal se slovem s hanlivým přídechem a pro mnohé se stal i nejpoužívanější nadávkou.
Všem těm bych chtěl sdělit, že transformační proces, který u nás probíhal od počátku devadesátých let byl a je podle mého názoru velmi vzdálený liberalismu, tak jak ho chápal například Fridrich A. von Hayek.
Hayek rozumí liberalismem koncepci žádoucího politického řádu na bázi individuální svobody v rámci zákona.
Zamysleme se, zda je možno používat pro proces transformace adjektiva liberální či ultraliberální.
Na počátku 90. tých let byl nastartován proces narovnání do té doby administrativním způsobem nastavených cen a jejich vzájemných relací. Bohužel musím konstatovat, že ještě téměř po deseti letech je skoro pětina cen (přesně 18,33% váhy spotřebitelského koše) regulována či usměrňována. Mohou zda za těchto podmínek probíhat v ekonomice optimální alokační procesy? Nejsou společenské a sociální náklady např. na regulaci cen bydlení, tedy nájemného, vyšší než, kdyby deregulace nájemného proběhla dříve a v plném rozsahu. Nejsou podmínky jednotlivých subjektů působících v ekonomice, podmínky jednotlivých typů domácností tímto “ zásahem státu” deformovány.
Kdo přispívá na regulované nájemné? Není to diskriminace vlastníků – ať už je vlastníkem kdokoliv, občan, obec, družstvo, firma, stát?
Kolik stojí tuto ekonomiku – hlavně v efektivnosti a produktivitě regulace cen elektřiny a plynu, kdo nakonec doplácí na křížové dotace , když náklady na energie pro velkoodběratele jsou vyšší než pro maloodběratele. Neplatí tyto cenové deformace nakonec spotřebitel v cenách výrobků od producentů, kteří platí relativně vysoké či vyšší ceny než by museli platit, kdyby nebyly křížové dotace? Nevedly by tržní ceny k podstatně efektivnějšímu systému fungování společnosti?
Pořád je u nás zakořeněná představa o paternalistické úloze státu, podle které by se právě ten měl postarat o každého jednotlivce v situaci, kdy se třeba jen nepatrně zhorší jeho materiální podmínky. Jsou to sice značně iluzorní představy, ale dobře se poslouchají. Tyto představy jsou často podporované nenapravitelnými sociálními demagogy, kteří mnohdy lacinými triky umně manipulují s občany. Sladké sliby však většinou nejsou naplňovány.
Lepšímu postavení občanů může pomoci právě důsledné naplňování obsahu pojmu liberalismu.
