Tento týden prožije možná celá řada občanů den s velkým D. Pro někoho to může být den narozenin, svátku či třeba svatby. Všech se nás dotýká (ať už více či méně) Den daňové svobody (DDS). Do tohoto dne průměrný občan ČR vydělává na běžné výdaje veřejných rozpočtů, které jsou v konečném důsledku zaplaceny z jeho daní. Až od tohoto dne začíná občan pracovat „na sebe“. V letošním roce se tak děje až 11. června. DDS tak může posloužit jako „ukazatel“ toho, jak hluboko nám stát šahá do peněženek. Zvláště důležitým se DDS jeví v souvislosti s předvolební kampaní řady politických stran. Jejich lídři se předhánějí v interpretaci stejných statistických čísel tak, aby to vyhovovalo právě jim. Mnozí tak používají vysokého stupně demagogie. Zdá se, že na tomto poli vítězí ten, který umí nejvíc lhát s klidnou tváří, s klidnou maskou mnohdy s úsměvem a zmate tak voliče. Co se stalo za poslední 3 roky? Místo toho, aby se DDS přibližoval ke Dni dětí, tak se naopak vzdaluje. V letošním roce překročil i den, kdy si připomínáme Medarda. V roce 2000 jsme truchlili nad Dnem daňové svobody 6. června, loni to bylo již 7. června a v letošním roce je to až červen 11. Když by to tak pokračovalo dál, tak během příštího volebního cyklu se budeme blížit do období prázdnin.
A to bereme DDS jako podíl konsolidovaných výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu. Pokud bychom počítali DDS ve vztahu ke mzdám, tak bychom bohužel dospěli k daleko pozdějšímu datu. Příklad: ze 100 Kč mzdových prostředků musí zaměstnavatel za zaměstnance, spolu se samotným zaměstnancem, odvést kolem 43 Kč. Zaměstnanec tak obdrží 57 Kč a jde je utratit. Pokud bude kouřit a holdovat alkoholu, zaplatí dalších dodatečných 30 Kč na daních (ať už spotřebních či DPH). (To už je 73 Kč.) Pokud bude střídmý a bude konzumovat pouze nezbytné potraviny a platit nezbytné služby, daňové zatížení se u něho zvýší „pouze“ o 15 – 20 %. Celkové daňové zatížení bude činit kolem 65 %. Z toho vyplývá, že DDS by se přehoupl až do druhé poloviny roku (nejspíš na září). Je zřejmé, že prosté porovnání posunu DDS může občanovi ukázat, že přichází o stále více a více peněz bez toho, aniž by se služby, které jsou mu za ně poskytovány zlepšily. Demagogií na desátou je (používají je sociální inženýři, naposledy jejich lídr) tvrzení, že u nás máme zdravotnictví a školství zadarmo. Samozřejmě, že tomu tak není. Všechno si platíme ve zdravotním a sociálním pojištění a ze svých daní. Pouze někteří „se vezou více“ a jiní, kteří nevyužívají těchto služeb na to pouze doplácejí. Je správné, že se přispívá na solidární záležitosti sociálně slabším občanům ovšem na pováženou je, zda-li se mají z takto odebraných finančních prostředků občanů platit např. hračky typu Grippenu či cesty kolem světa „na zkušenou“ odcházejícího ministra, který ve službách státu končí, případně klientelismus (dle veřejných zdrojů) manželky ministra, který má bojovat proti korupci. Nevím jestli se občané zamýšlí nad tím, že mnohdy slabí a chudí financují velké a bohaté, tak jako např. v souvislosti s investičními pobídkami, které se poskytují největším světovým investorům, ale náš živnostník a podnikatel nedostane téměř nic. A ještě ho někteří jím placení byrokraté šikanují kde se dá.
Pro některé může být den s velkým D též pátek či sobota tohoto týden, tedy den voleb. Z najednou nabyté jistoty socialistů čiší sebedůvěra, že nebudou muset po volbách spolupracovat s ODS. S největší pravděpodobností došlo již nyní k tiché dohodě o povolební podpoře se stranou komunistů. Mohou tak v klidu hovořit o tom, že připraví vládu s KDU-ČSL a kdyby hlasy chyběly, tak případně i s US. Za této situace je iluzorní si myslet, že taková vláda by mohla, byť jen náznakem naplňovat něco z programu koalice týkajícího se snižování daní, či změny v utrácení našich peněz.
Čekají nás tedy s největší pravděpodobností další roky, kdy dojde k budování socialismu v České republice, ke kterému přispějí svou troškou i představitelé donedávna liberálně se tvářící Unie svobody. Nebo jim snad bude bližší program než ministerské prebendy?
