Proč antimonopolní úřad zamítl fúzi ČEZ s distributory
Jestliže některý státní úřad někdy rozumně rozhodne, ještě to bohužel nemusí znamenat, že to i rozumně zdůvodní. Zhruba toto si lze pomyslet při četbě verdiktu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k případu „SuperČEZ“. Klíčové a možná nejdůležitější rozhodnutí v dosavadní historii českého antimonopolního regulátora bylo zveřejněno už počátkem prosince. Kompletní zdůvodnění prosáklo mezi odbornou veřejnost až nyní. A není to radostné čtení.
Kdepak privatizace
Jen ve stručnosti, co bylo zatím známo. Úřad sice povolil plán Zemanovy vlády na propojení ČEZ s osmi regionálními distributory elektřiny, ale přidal tři podmínky, jež musí být do roka splněny. Za prvé: ČEZ prodá podíly ve třech distributorech, v nichž mu fúze zajišťovala jen menšinový podíl (Pražská, Jihočeská a Jihomoravská energetika). Za druhé: prodá státu svých 34 % ve firmě ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu. A za třetí a především: musí se zbavit libovolného z pěti distributorů, v nichž získává většinový podíl. Na tyto podmínky šéfové ČEZ reagovali velmi podrážděně – úřad tedy očividně mířil správným směrem. Z písemného třístránkového rozhodnutí nyní vyplývají ještě některá upřesnění. Doslova se zde například píše, že ČEZ nesmí akcie distributorů prodat žádnému subjektu, jejž ovládá nebo v němž má podíl, ale musí si vybrat subjekt, který „prokáže schopnost udržet a rozvíjet činnost příslušné regionální společnosti“. Výslovně se pak zde připouští, že by tímto subjektem mohl být stát. Verdikt tedy bohužel nemusí nutně vést k plné privatizaci těchto distributorů. (Nechme stranou, jestli stát někdy „prokázal schopnost udržet a rozvíjet činnost“ distributorů.) V případě správce přenosové soustavy ČEPS se konkrétní kupec rýsuje velmi jasně. Má to být totiž státem ovládaný subjekt, který nemá žádný podíl ve společnostech působících na elektroenergetickém trhu – s výjimkou přenosu elektřiny. Každému, kdo se jen trochu vyzná v poměrech na tomto trhu, je zřejmé, koho měli autoři verdiktu nejspíš na mysli: budoucí vlastníky většinového podílu v ČEPS, tj. dceřinou společnost Fondu národního majetku Osinek a ministerstvo práce a sociálních věcí.
Trh, nebo monopol
Odůvodnění celého verdiktu zabírá třicet stránek a je to klasická ukázka uvažování, jaké v posledních dvaceti až třiceti letech předvádějí antimonopolní úřady po celém světě. Základním problémem se pro ně stala otázka tzv. relevantního trhu a otázka velikosti tržní síly (neboli schopnosti nějaké firmy ovlivňovat ceny). Antimonopolní úřad ve verdiktu píše, že při posuzování relevantního trhu uvažoval o čtyřech oblastech: trh výroby elektřiny, trh s distribucí a dodávka elektřiny „oprávněným“ a „chráněným“ zákazníkům (první skupina si již může vybírat dodavatele elektřiny, druhá – do níž patří třeba všechny domácnosti – zatím nikoli). Už tím ale nastávají logické zmatky. Například oblast distribuce není trh, je to státem regulovaný monopol, v němž může podnikat jen držitel licence. Dále: jednotný trh výroby neexistuje, neboť elektřina se vyrábí pro více trhů – domácí trh se silovou elektřinou, trh s podpůrnými službami (ty zajišťují stabilitu soustavy), zahraniční trhy s elektřinou a domácí regulovaný výkup elektřiny. Relevantnější pro posouzení tržního postavení ČEZ je nikoli výroba elektřiny jako celek, ale podíl ČEZ na krytí domácí poptávky. Ve výčtu chyb a nepřesností by se dalo pokračovat dlouho (úřad například pro budoucí fúzi mechanicky sčítá výnosy ČEZ a regionálních distributorů, což je účetní i logický nesmysl), ale za pozornost stojí i to, co úřad pominul. Sice správně uvádí, že vládní plán na administrativní propojení ČEZ a distributorů by na čas zadusil rozvoj trhu v dodávkách elektřiny, avšak úplně pomíjí, že SuperČEZ by nejspíš svým vlivem fakticky ovládl Energetický regulační úřad, a tedy i podmínky pro vstup konkurence na trh.
Prostor pro bitvu
Ať už je odůvodnění jakékoli, konkurenti ČEZ zřejmě proti verdiktu protestovat nebudou. Zato ČEZ vystupoval při celém řízení i po něm velmi nesmířlivě až arogantně. Odmítal jakékoli závazky, byl pouze ochoten uvažovat o nezvyšování podílů v Jihočeské, Jihomoravské a Pražské energetice a o snížení svého podílu v ČEPS. Špatné odůvodnění rozumného rozhodnutí dalo firmě velký prostor pro právní bitvu.
A přijďte dnes!
ČEZ si byl schválením své fúze s distributory tak jist, že vypsal obchodní veřejnou soutěž na „Projekt REAS“. Její podmínky stojí za pozornost. Předmětem zakázky bylo posoudit koncepci řízení ČEZ po propojení s distributory a navrhnout vhodný model řízení celé skupiny. Uchazeči musí doložit zkušenosti z liberalizovaných trhů za posledních deset let, roční obrat vyšší než tři miliardy korun apod. Vtip je ovšem v tom, že oznámení bylo zveřejněno v Obchodním věstníku 19. prosince a projektovou dokumentaci si bylo možné vyzvednout právě 19. prosince od 9.00 do 16.00 v sídle ČEZ. Vše tedy nasvědčuje tomu, že šlo jen o fiktivní soutěž s předem vybraným vítězem.
