A tenhle znáte? V ekonomických číslech ztráceli, patřili na chvost europelotonu. Ale pak na to přišli …
… změnili metodiku výpočtu odhadu hrubého domácího produktu (HDP). Nejde o nikoho jiného než známé lišáky z Řecka, kteří statistické hrátky s realitou nezkusili poprvé a opět ukázali ohebné statistické pilíře regulace. Odhad HDP je totiž významným vodítkem hospodářsko-politických rozhodnutí. Vždy a všude jsou pro dobrá rozhodnutí důležitá kvalita a správnost informací. V případě rozhodování regulátora jde ale o informace takového rozsahu, že je žádné centrum není schopno shromáždit a rozhoduje při velké míře neznalosti.
Statistické úřady se snaží neustále hladinu nepřesnosti snižovat. I řecký statistický úřad tedy započal revizi svých údajů a výsledkem je vyšší odhad řeckého HDP, a to až o neuvěřitelných 25 % ročně od roku 2001. Řecko je rázem jednou z nejrychleji rostoucích zemí eurozóny, zadluženost je již „pouze“ 90 % HDP a deficit rozpočtu snad již ani nestojí za řeč – -2,1 %. Vylepšení stavu ekonomiky „od stolu“ ale není v Řecku nic nového. Příchuť podvodu měl již vstup Řeků do eurozóny. Ve snaze splnit arbitrární podmínky a zavést euro řečtí politici neváhali nanést na tvář řecké ekonomiky tučnou vrstvu statistického pudru.
Balamucení veřejnosti politiky ale nezadržitelně pokračuje na mnoha frontách, a úpravy metodik používaných ke kompilaci všemožných statistik jsou „neocenitelným“ nástrojem klamání, HDP počínaje a třeba statistikou dopravní nehodovosti konče. Změna metodiky dokáže znatelně poupravit obraz ekonomiky či vysvobodit politiky z vlastních pastí, ale jedno nedokáže, a to skutečně zvýšit blahobyt společnosti. To může platit i pro „ne-revizní“ růst HDP, který neznamená automatický růst životního standardu. HDP totiž nezachycuje všechny determinanty lidského blahobytu a jeho výše a struktura jsou deformovány politickými nákupy pod rouškou kolektivních potřeb.
Ale na chvíli zpět ke kolébce civilizace. Pikantní na řecké revizi je zdroj, který za celým „zlepšením“ stojí. Jde o odhad rozsahu nelegálních aktivit, zejména prostituce, praní špinavých peněz či pašeráctví. Jde tedy o státem potlačované a trestané činnosti, kterým se díky poptávce na „černém trhu“ přesto daří, a které nyní Řecko prezentuje jako zdroj zlepšení své situace. Na jaké úrovni by tedy (nejen) Řekové byli, přirozeně měřeno hrubým domácím produktem, bez státních zákazů tzv. nelegálních činností?
