Architektem nepřiznaného přechodu od socialismu ke kapitalismu byl tehdejší neformální lídr Teng Siao‑pching. Velká část reforem – zejména v zemědělství – ale vznikla spontánně zdola a režim na ně reagoval až dodatečně. V roce 2012 o čínské transformaci napsali ekonomové Ronald Coase s Ningem Wangem knihu Velká čínská kapitalistická revoluce, kterou v Česku vydal Liberální institut.
Od té doby svobody v Číně rychle ubývají. „Vypadá to bohužel, že kniha vyšla právě ve chvíli historicky nejvyšších svobod v Číně. Současné politbyro je stále agresivnější v domácí i zahraniční politice a spousta lidí – například čínští muslimové, obyvatelé Hongkongu nebo kritici režimu – bohužel trpí,“ konstatuje ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.
Ekonomové přitom dlouho doufali, že zvyšování ekonomické svobody v zemích jako Čína povede také k vyšší svobodě osobní a společenské. „Nezapomeňme, že i politická liberalizace probíhala. Režim lidem umožnil cestovat. Ve srovnání s minulostí se v té době na místní poměry zvýšila také svoboda slova. Nezapomínejme také na uvolnění a zrušení politiky jednoho dítěte,“ připomíná Pánek.
Celkově se však naděje na politickou liberalizaci v Číně zdaleka nenaplnily. „Tamní vývoj zatím ukazuje, že velká ekonomická liberalizace sama o sobě nestačí k udržitelným politickým reformám, pokud se k moci může znovu dostat maoistické křídlo strany,“ dodává Pánek. Představitelem tohoto křídla je právě Si.
