Všelidové hlasování, kdy naši občané budou spolurozhodovat o vstupu do EU se kvapem blíží (připomeňme si, že referendum má proběhnout v polovině června). Občané by měli mít možnost sem tam se seznámit nejen s pozitivy našeho vstupu do EU, kterými nás zahrnují veřejnoprávní média, ale měli by znát i velmi četná úskalí, negativa a také to, že z dlouhodobějšího hlediska se částečně vzdáváme národní identity.
Nedávno mě jeden kolega pobavil zajímavým dotazem a poučením. Ptal se mě zda-li vím co je to míra pokroku. Míra „pokroku“ v pojetí EU znamená to, že Boží desatero má 42 slov (v českém překladu). Prohlášení nezávislosti třinácti severoamerických států z roku 1776 má 311 slov a teď pozor, čtete dobře, Nařízení EU o dovozu karamelových bonbónů z roku 2000 má 25.911 slov. A to prosím nevíme kolik slov má nařízení o dovozu čokoládových bonbónů, případně ovocných či dropsů. A samozřejmě nějaké nařízení bude mít i schválení dovozu hašlerek a gumových hadů či medvídků. Toto srovnání může vyvolat úsměv na rtech.
Složitější pro nás bude úplně něco jiného. Už nyní se objevují různé požadavky z EU. Na jedné straně se hovoří o tom, že se odbourávají celní bariéry, ale na druhé straně se vystaví pro drobné podnikatele takové bariéry, které nebudou schopni překonávat a mnozí budou muset opustit svou oblast podnikání. Dnes dva jednoduché příklady za všechny. Po jesenických loukách se prohánějí stáda ovcí. Člověk, který je vlastní již několik desítek let a dost pečlivě se o ně stará, dostává určitý příspěvek na to, aby mohl na zimu nachystat pro ovce seno. Zdálo by se, že je to triviální záležitost, navíc to, že pravidelně seče louky působí jako krajinotvorný prvek. Ale ouha. Se vstupem do EU mu nebude stačit jeho selský rozum, jeho péče a starostlivost o stohlavé stádo ovcí, ale na to, aby mohl dosáhnout na dotace, které se budou přidělovat podle pravidel EU, bude muset vystudovat střední zemědělskou školu. Protože při návalu práce nemá na studium čas, a taky už ne roky, má jinou možnost. Musí sehnat za sebe někoho, kdo tuto střední zemědělskou školu má, zaplatí poplatek a byrokratický šiml se nažere a on bude dál (po splnění dalších podmínek) dostávat nějaký příspěvek na posečení luk a zachránění chovu ovcí. Toto je historka spíše úsměvná, zatím nepříliš zasahující do života více lidí.
Horší už je to ovšem s drobnými podnikateli v nerozvinutých regionech ČR. Na malých městech je řada drobných potravinářských zpracoven. Řeznictví, pekárny, cukrárny a další. Tyto provozovny přežívají hlavně z toho důvodu, že k nim místní občané mají velkou důvěru, dávají přednost jejich kvalitním „domácím“ výrobkům před výrobky velkých zpracoven potravin. Chystané změny předpisů „po Evropsku“ jsou však tak přísné, že tito řezníci nebudou moci používat špalky ze dřeva, nádobí, které mají k dispozici, nebo např. nože s dřevěnou střenkou či sekyrky s dřevěným topůrkem. Jejich prostory budou muset mít jiné kachlíky než mají nyní, nerezové nádobí atd. Celková rekonstrukce takové zpracovny může přijít ne na desítky či statisíce, ale i miliony korun. Jeden takový konkrétní příklad znám a vím, že tento živnostník zaměstnává svého bratra, jeho manželku, svého syna, synovce a ještě dceru. Navíc dává práci ještě dalším lidem, takže je to zhruba 10 zaměstnanců. Co se ale stane když např. nesplní podmínky pro poskytnutí výpomoci z programu SAPARD, aby všechny tyto předpisy mohl splnit. A i když do SAPARDu bude zahrnut, kde vezme zbývající peníze na uhrazení nezbytných nákladů? A tak se může stát, že občané přijdou o výborné domácí produkty a navíc bude dalších 10 nezaměstnaných, kteří tak zvýší již dost vysoké procento lidí bez práce v těchto regionech. A tak naše „ano“ by mělo být pro Evropu, ale naše „ne“ současné byrokratické EU.
Právě tyto drobné problémy, které trápí běžného občana, jsou v současné době zastírány „starostmi“ velkých politiků. Proto se dohadují a handrkují o způsobu volby prezidenta, případně o kandidátech na tuto funkci. A nebo ještě raději přenáší pozornost na řešení zahraničních problémů.
