Z hlediska národního bohatství je produkce nových tanků potíž vždycky (viz výše). Zvláště však tehdy, když jsou tak nahrazeny tanky již nepoužitelné (dejme tomu zničené ve válce). Slavný francouzský ekonom Frédéric Bastiat (1801-1850) k tomu má skvělý příklad s oknem. V jeho skvostném textu Co je vidět a co není vidět (zájemce si ho může zdarma díky Liberálnímu institutu stáhnout ZDE) je příměru věnována hned první kapitola. Nezdárný synek rozbije při hře okno. Lze se utěšit tím, že sice bylo cosi zničeno, ale hospodářství pokvete, protože rozbité okno znamená zvýšení výroby? Vždyť jeho otec zaplatí šest franků sklenáři, takže podpoří průmysl. Jenže problém je v tom, že jde o šest franků utracených za něco, co by si otec dítěte normálně nekoupil, protože potřebuje cosi jiného – dejme tomu boty. Nejde o růst, jde o přerozdělení.
Eva Kislingerová: Rozbíjením oken ekonomika neroste
0 Sdílej
