Zajímavou tezí je, že tyto organizace podle Kotziana své politické zaměření zastírají (propagují své aktivity jakožto expertní). Autor míní, že otevřeně přiznaná političnost by jim komplikovala přístup do škol a snižovala šance na zisk grantů. Osobně si myslím, že řada například ekologických neziskovek svou politickou praxi takto explicitně nezastírá a své expertizy nabízí institucím jako součást své širší advokační (tj. politické) činnosti. A i kdyby svou političnost zastíraly, činí tak i druhá strana ideové barikády.
Nabízí se zde srovnání s konzervativními a tržně orientovanými think tanky (u nás třeba Občanský institut, Liberální institut, Institut Václava Klause…). Také ony nabízejí politikům své „analýzy“ (například ekologie, reprodukčních práv), rovněž se prezentují jako experti na problém a zcela srovnatelně je nelze považovat za hodnotově „nezávislé“. Když si to uvědomíme, rozpadá se ovšem rovnice „politická neziskovka = levice“.
