O pravdivosti myšlenek nerozhoduje většinové mínění občanů nebozdánlivých politických či akademických veličin, ani v kolika jinýchzemích byly uvedeny v život, kolikrát jsou opakovány v učebnicích,zákonech, mediích a na veřejných mítincích. Člověk moudrý (homo sapienssapiens), by měl přemýšlet o světě, se skepsí přistupovat k tomu covidí, slyší a čte, o všem zdravě pochybovat a vždy hledat příčiny jevů.Jinak se k vlastní újmě stává pouhou loutkou. Až budeme jístvelikonočního beránka, přemýšlejme, proč je na jehněčí maso (v celku,půlené) uvalena všeobecná celní sazba 151,6% a na hřbet 168,7%? Proč ne204% nebo 149,8% nebo nejraději 0%?
Co je to za magii? Jakým právem a proč je vůbec vybíráno clo? Zkoušelijste někdy tuto věc vysvětlit svému dítěti? Gang podnikatelů prýzkrátil stát na dani z přidané hodnoty o 100 miliónů korun. Dopustilise opravdu zločinu, nebo zločinem je sama daň?
V televizních debatách odpovědi nehledejme, protože zde je ekonomienahrazena žvaněním politiků. O to lehčeji, když se na vysokých školáchpovažovaných za chrámy racionality, často holduje místo této vědějakési svérázné etice (hodnotovým soudům jak by věci měly být) nebopřímo okultismu. Kdybychom k fyzice, chemii, medicíně přistupovalistejně jako k ekonomii, bude ve školních učebnicích z rozhodnutí vládya s podporou většiny veřejnosti Země popsána jako placatá deska nesenána hřbetě čtyř slonů stojících na krunýři želvy plovoucí v nekonečnémoceánu, o její velikosti rozhodnou na čtyři roky volby, základemchemických reakcí bude nehmotné „fluidum“ a léčili by nás pozitronici.
Zkusme se nepředpojatě podívat na několik zásadních pověr. Užitek jeryze subjektivní, mezi různými lidmi neporovnatelná veličina. Z tohomimo jiné vyplývá, že neexistují veřejné statky (zájmy), ani „nutnost“jejich centrálního financování z daní občanů. Ústředním motivem všechvoleb je tvrzení, že politici jsou přátelé občanů, a chtějí pouzejejich dobro. Přitom nám ekonomie již před desítkami let dala ucelenýpopis procesu veřejné volby, kde jedinou motivací a cílem politiků neníblaho všech lidí, ale vlastní zvolení do funkcí. K tomu účelu si pomocíudělování privilegii, kupují podporu hlasitých, organizovaných skupin,a to vždy na úkor většiny. Stupidních zkazek slýcháváme opravdu mnoho.O nutnosti zásahů státu do vývozu a dovozu, i když více něž dvě stoletíexistuje teorie komparativních výhod prokazující jasně oboustrannouvýhodnost tzv. mezinárodní směny. O vyrovnané obchodní bilanci, kterámusí být vyrovnaná asi stejně jako obchod mezi Prahou a Brnem. Opřiměřené ceně a zisku, dávno odmítnutých jako ekonomické kategorie apřitom používané v různých modifikacích regulátory vykonstruovaných“přirozených monopolů“ i cenovým a protikartelovým zákonem. Oprospěšnosti antimonopolní politiky, která přitom slouží k ochraněneschopných podnikatelů a šikanování schopných. O neetičnosti snahydosáhnout zisku, o vyjimečnosti některých odvětví, o správnostiprogresivity zdanění, o nákladové tvorbě cen, o tom jako jeden ztrácí adruhý získává při dobrovolné směně.
Zvláště nepodařená je pohádka o kapitalismu a jemu vrozenémhospodářském cyklu (deprese-konjuktura), které stát svými zásahy prýodstraňuje. Naopak, sám jej vyvolává postátněním peněz, z toho plynoucíúvěrovou expanzí a následně ještě prohlubuje znemožňováním tržníchkorekcí. Vznik, vývoj a průběh Velké deprese 20. a 30. let ve Spojenýchstátech je toho názorným příkladem. Keynesiánské pseudoteorie, označenéprofesorem Hans-Herman Hoppem, pokračovatelem rakouské školy Ludwigavon Misese, Murrayho Rothbarda za intelektuální skandál 20. století,jsou pro hospodářství stejně vhodné, jako myšlenky Adolfa Hitlera proministerstvo vnitra a obrany
V nastávající volební kampani mějme na paměti, že naprostá většinaargumentů politiků a ministerských úředníků jsou pouze jejichšarlatánské názory a dojmy, které nemají s ekonomií nic společného.
