Jaká je nejvznešenější lidská motivace? Leckdo by mohl být v pokušení odpovědět: dobročinnost, láska k bližnímu, nebo – v moderním politicky korektním slovníku – přispívání na neziskové aktivity a vnímání problémů druhých. Ve své knize píšu, že jde vskutku o šlechetné motivace, které však blednou ve srovnání s jednou mnohem účinnější motivací lidského konání. Pro mě je nejvznešenější lidskou motivací honba za ziskem. Nemyslím tím krádeže, podvádění nebo korupci. Honbou za ziskem myslím starání se především o svůj vlastní prospěch, aniž by se člověk musel starat o blaho druhých. Leckdo se může otřást při pomyšlení, že by honba za ziskem měla být nejvznešenější lidskou motivací. Průchodnější termín by možná zněl „uvědomělý vlastní zájem“. Jenže já upřednostňuju honbu za ziskem, protože je to termín mnohem popisnější a mnohem méně matoucí.
Že honba za ziskem je největší lidskou motivací, musí být zřejmé všem. Pár příkladů to však pomůže přiblížit. Chovatelé dobytka v Texasu obětují svým stádům spoustu času a starají se o jejich bezpečnost a zdraví. Honí se za zatoulanými kusy, krmí je, objednávají jim veterináře. Vodí je na pastviny aby byly dobře živené, než je prodají na jatka. Výsledkem těchto obětí je, že Newyorčané nachází na pultech supermarketů hovězí maso. Pěstitelé brambor v Idahu vstávají brzy ráno. Ohýbají si záda v žáru slunce a hmyz je bodá do odřených rukou. Výsledkem jejich obětí je, že Newyorčané mají v obchodech brambory.
Proč rančeři v Texasu a zemědělci z Idaha podstupují tyto oběti? Je to z jejich lásky k Newyorčanům? Jen ten nejnaivnější člověk by viděl jejich motivaci v jejich starosti o své spoluobčany z New Yorku. Důvodem těchto velkých obětí texaských rančerů a zemědělců z Idaha je, že milují sami sebe. Chtějí získat víc pro sebe. Stručně řečeno, honí se za ziskem!
V tom je ovšem kouzlo trhu. Skrze obsloužení potřeb druhých získává člověk více pro sebe. To přesně Adam Smith myslel, když napsal, „Nikoliv z laskavosti řezníka, pivovarníka či pekaře máme svou večeři, avšak z jejich zájmu o sebe samé. Nežádáme je o lidskost, stačí nám jejich sebeláska, nevykládáme jim o našich potřebách, dáme jim vědět o výhodách pro ně.“ Dále Smith doplňuje: „Tím, že člověk sleduje vlastní zájem, často podpoří zájem společnosti účinněji, než kdyby bylo podpoření zájmu společnosti jeho záměrem. Nikdy jsem neviděl vykonat tolik dobrého u lidí, jejichž práce byla motivována veřejným blahem.“ Považme: Kolik hovězího a brambor by asi Newyorčané dostali, kdyby se museli spolehnout na lidskou lásku, charitu a laskavost? To bych měl o ně obavu.
Honba za ziskem podporuje další ušlechtilé činnosti. Je hezké, když dnešní generace uchovává vzácné zdroje, aby byly dostupné také budoucím generacím. Vlastníci budov obětovávají současnou spotřebu a utrácejí zdroje na údržbu, která prodlužuje životnost budovy, daleko za život momentálního vlastníka. Například původní vlastníci Empire State Building jsou již mrtví, díky jejich obětem však mohou mít dnešní generace z jejich budovy užitek. Když dřevařské společnosti těží na svých pozemcích stromy, utrácejí zdroje na zalesňování, díky němuž bude les poskytovat dřevo ještě dlouho po smrti současných vlastníků.
Bude někdo vážně tvrdit, že současné generace dělají tyto oběti momentální spotřeby kvůli tomu, aby si dřevo a budovy užívaly budoucí generace, protože mají prostě starost o budoucí generace? Vždyť jejich oběti jim nebudou moci budoucí generace vynahradit! Tak proč? Opět je to honba za ziskem, spolu s prvkem, který ji podporuje, soukromým vlastnictvím (vlastnická práva spočívají v tom, že vlastník může nabýt, držet, využívat a prodávat či pronajímat majetek dle libosti pokud touto činností nenarušuje obdobná práva druhých lidí).
Současná hodnota, neboli kupní cena, řekněme 10 000 akrů lesa závisí nejen na množství vytěžitelného dřeva v roce 2000, ale i na množství vytěžitelného dřeva v roce 2005, 2010, 2030 atd. Schopnost lesa produkovat dřevo v těchto letech je shrnuta v současné prodejní ceně. Čím déle bude les produkovat dřevo, tím větší bude cena lesa. Proto současný vlastník má jasný finanční zájem na provádění činností, které ochraňují produktivitu lesa, ať už bude v roce 2030 žít, nebo ne. Jinými slovy, bohatství vlastníka závisí na jeho společensky odpovědném chování – uchovávání vzácných společenských zdrojů. Lze proto snadno odhadnout, že soukromě držené statky budou opečovávány lépe než statky ve společenském vlastnictví, bez ohledu na to, o jaký statek půjde – auta, domy či půdu. Vlastníci budou mít tendenci o auta, domy i půdu pečovat lépe než nájemci nebo jiní ne-vlastníci.
Je ale třeba ihned dodat, že aby soukromé vlastnictví mělo tyto kýžené efekty, musí mít ještě něco, kromě vlastnického titulu. Vlastník musí mít možnost volby. Někdo může být vlastníkem pozemku a přitom jej vláda může omezovat v nakládání s ním. Někdo např. vlastní 1000 akrů lesa, ale na základě nařízení Federálního úřadu pro rybolov a lesnictví jej nemůže využívat např. kvůli obavám o ohrožené druhy. Takové nařízení omezuje hodnotu soukromého užívání pozemku, čímž oslabuje motivace o pozemek pečovat. Podobně pokud existují vysoké daně z převodu pozemku, i to omezí motivace o pozemek pečovat. Ve skutečnosti cokoliv, co omezuje vlastnická práva k pozemku, oslabuje motivace k společensky odpovědnému chování, uchovávání vzácných společenských zdrojů.
Lidské motivace – jako dobročinnost, láska a starost o druhé – jsou sice důležité a uznáníhodné, nikdy se ale ve významu nemohou přiblížit lidské touze mít více pro sebe. Všichni to samozřejmě víme, jenom předstíráme, že to tak není. Tato neochota uznat honbu člověka za ziskem jako zdroj lidského blahobytu, a naopak její odsuzování, z nás činí snadnou kořist pro šarlatány a podvodníky, kteří nás připravují o naše svobody ve jménu boje proti honbě za ziskem.
