Ceny energií: Hodlá Klaus vytvořit s Luxem a Zemanem koalici proti deregulaci?
Proti deregulaci cen elektřiny a plynu se ozvali vůdci různých stranpolitického spektra: pánové Lux, Zeman i Klaus argumentují tím, žeenergetika je přirozeným monopolem a nelze v ní vytvořit konkurenčníprostředí. Nemohu se zbavit dojmu, že před těmito politickými špičkaminěkdo ukrývá všechny in formace o posledním vývoji energetiky vevyspělém světě. Tam se ukazuje, že s přirozeným monopolem to není takhorké, jak se v minulosti zdálo, a že konkurenční prostředí vytvořitlze.
Iluzi přirozeného monopolu nejčastěji udržují energetici sami,aby je vlády chránily před nepohodlnou konkurencí. V řadě zemí se tatoiluze už zhroutila – konkurenční trh s elektřinou funguje nebo právěvzniká ve Velké Británii, v USA či na Novém Zélandu. Deregulace alenení jen specialitou tržních ekonomik bez přívlastků . Ve Švédsku,Norsku a Finsku, kde usilují o sociálně a ekologicky orientované tržníekonomiky, mají rovněž konkurenční trh s elektřinou. Ve všech těchtozemích dostávali průmysloví spotřebitelé a často i domácnosti právovolby od koho a samozřejmě za kolik si elektřinu koupí. Dokonce iEvropská unie schválila směrnici, která od roku 1999 zavede volný trh selektřinou alespoň pro velké průmyslové odběratele. Tomuto požadavku sechtě nechtě budeme muset při vstupu do unie přizpůsobit.
Myšlenka konkurence v energetice je poměrně jednoduchá.Kupujeme-li elektřinu , platíme ve skutečnosti za dvě věci: za samuenergii, vyrobenou v elektrárnách, a za její přepravu po dálkových amíst ních vedeních. Přirozeným monopolem, kterým se s oblibouargumentuje, je však pouze přeprava energie. Asi by nemělo smysl, abyke každému domu vedlo několik drátů elektrického vedení. Výroba energieale s přirozeným monopolem nemá nic společného. Výrobců může existovat(a také u nás existuje) poměrně mnoho a mohou si navzájem konkurovat.Spotřebitelé si mohou vybrat svého výrobce elektřiny a dohodnout se sním na množství a ceně. Na základě těchto dohod mají firmy provozujícíelektrická vedení povinnost přepravit energii od výrobců kespotřebitelům. Totéž platí i v plynárenství, kde je třeba oddělitobchod s plynem od jeho přepravy.
Odpůrci radikálních návrhů ODA na úplnou deregulaci cen bezvytvoření podmínek pro vznik konkurence se právem obávají, žeenergetické monopoly zneužijí svého postavení a vyženou ceny dozávratných výšek. Jedna z nabízených alternativ – regulace monopolů,kontrola jejich hospodaření a určování cen podle oprávněných nákladů apřiměřeného zisku – je také bezzubým řešením. Taková regulace je pouzehra na kočku a myš, ve které spotřebitelé nakonec prohrávají. Proenergetické podniky by sotva bylo problémem dosáhnout takové ceny, jakéjim vyhovují.
Dosud nejlepší známou alternativu nabízejí země, které venergetice již vytvořily konkurenční prostředí. Konkurence mezi výrobcielektřiny a dovozci plynu zaručí, že nikdo nebude energii kupovat aniza příliš nízké, ani za příliš vysoké ceny, a vyváže vládu zkaždoročního traumatického rozhodování o zvyšování cen.
