V posledních týdnech mají občané možnost číst v denním tisku výrazné inzeráty socialistů, v kterých prezentují své rádoby úspěchy v dosavadním vládnutí. Pominu-li skepticismus mnohých ekonomů o vypovídací schopnosti některých makroekonomických veličin ve vztahu k životní úrovni, stojí za to zastavit se nad řadou textů těchto inzerátů a podrobněji si je rozebrat.
Jeden z inzerátů zní: „Vyvedli jsme zemi z hluboké hospodářské krize. Zatímco v roce 1998 HDP klesl o 2,7 %, v roce 1999 se nám podařilo jeho pád zastavit a v 1. čtvrtletí roku 2000 vzrostl o 4,4 %. Ve 2. čtvrtletí 2000 vzrostl o 1,9 %. Tato výše je již ovlivněna vyšší srovnávací základnou z roku 1999, kdy již 3/4 roku vládla sociální demokracie“. Kouzlo statistiky spočívá v tom, že se s čísly dá velmi zdařile manipulovat a politici toto ví a ve velké míře toho využívají. Kdyby mohl každý čtenář hlouběji zkoumat statistické údaje, zjistil by, že výše HDP, kterou se socialisté chlubí je stále ještě pod úrovní HDP ve stálých cenách dosaženého ve 2. čtvrtletí roku 1996. Socialisté se tedy chlubí tím, čeho ekonomika dosáhla již ve 2. čtvrtletí roku 1996, kdy byl HDP ještě téměř o 3 miliardy vyšší než ve 2. čtvrtletí roku 2000.
Dalším „úspěchem“, kterým se socialisté chlubí je, že do republiky přivedli 200 miliard Kč přímých investic. Neříkají ovšem, že vedle pozitiv jsou zde i negativa. Jedná se o přímou zátěž státního rozpočtu na vytváření pracovních míst, jejichž udržení je pak velmi těžko kontrolovatelné. Vytváří se nekonkurenční, neparametrické prostředí pro tyto firmy, které získávají výhody oproti firmám, které zde již působí. Velmi silně jsou poškozovány mnohdy drobné domácí firmy, které se tímto státním protekcionismem dostávají na pokraj finančního kolapsu. Všeobecné snížení daní by bylo správnou cestou k všeobecnému nárůstu investic. Pak by nebylo třeba jedny upřednostňovat za peníze druhých.
Chlubením se cizím peřím připomíná další „úspěch“ sociální demokracie, která hovoří o tom, že zásadním způsobem snížila inflaci. Již středoškolští studenti ví, že na inflaci působí především činnost centrální banky a vláda ji může pozitivně ovlivnit pouze tehdy, když méně utrácí. My jsme v současnosti svědky opaku, protože současná vláda enormně zatěžuje budoucí generace svými vysokými výdaji. Relativně nízká míra inflace, která je přesto nyní zhruba dvojnásobně vyšší než je v zemích Evropské unie, není tedy zásluhou socialistické vlády.
Na rychlé zapomínání spoléhají socialisté v případě tvrzení, že „se nezaměstnanost nezvyšuje“. Občanům ovšem už nepřipomenou, že v době, kdy vyhráli volby, tzn. v červnu 1998, byla míra nezaměstnanosti 5,6 %. V současné době se pohybuje kolem 9 %, což je více než 3 % nárůst počtu nezaměstnaných, což představuje přibližně nárůst nezaměstnanosti o 150.000 osob za dobu vládnutí socialistů.
Je velmi záslužné, že se pomalu zvyšují i důchody. Je ovšem potřeba připomenout, že reálný růst důchodů je velmi pomalý a navíc, protože socialisté nepřistoupili k důsledné reformě penzijního systému, vzniká zde deficit důchodového systému ve výši již desítek miliard ročně. Deficit se zatím hradí z jiných prostředků získaných do rozpočtu, ovšem v budoucnu se peníze budou hledat jen velmi těžko.
Ve volebních inzerátech se dokonce objevily takové perly jako, že socialistická vláda zpřístupnila úvěry podnikatelům a to na základě toho, že centrální banka snížila diskontní sazbu. I tyto zásluhy si socialisté připisují. O tom, jak podporují malé a střední podnikání, čímž se taktéž chlubí, si může udělat obrázek každý z podnikatelů a živnostníků, který potřebuje získat prostředky pro financování své činnosti. O dalším „úspěchu“ v boji s kriminalitou svědčí poslední případy útěků vězňů.
Než by se měl občan nechat „oblbovat“ vládním výkladem statistických údajů, měl by raději použít svůj zdravý selský rozum, při posuzování kladů a záporů vlády socialistů. Měl by se také poohlédnout zda byly splněny sliby, které socialisté dávali v předvolebním boji před dvěma roky.
