Martin Jahn, jako nestraník na postu vícepremiéra pro ekonomiku, je často označován za odborníka na svém místě. Několik podnikatelů hodnotilo 15. dubna v Hospodářských novinách změny ve vládě a dotkli se v podstatě jen postavy Martina Jahna. Padla slova, která charakterizovala pana Jahna jako liberálního ekonoma, který navrhuje lepší podnikatelské prostředí. Jak moc ovšem pan Jahn liberální je?
Odpovědět na tuto otázku je možné jen jedním způsobem. Liberálnost člověka se pozná až podle toho, jak reálně jedná, zda jsou jeho slova v souladu s činy. Nestačí tak, aby o sobě člověk říkal jak je liberální, musí se to projevit v jeho práci, v tom, jak se snaží své liberální myšlení prosazovat.
Daňové pobídky a liberalismus
Martina Jahna jsme dlouho znali jako ředitele agentury CzechInvest, jejíž činností je získávání zahraničních investic. Stal se tak součástí státní mašinerie tzv. pobídek pro zahraniční investice. Jejich podstatou je snížení daňových odvodů pro firmy, které přijdou do České republiky podnikat. To znamená, že určité skupině podnikatelů poskytuje stát výhodu a to podle geografického umístění. A smůlu mají všichni podnikatelé, kteří jsou tzv. domácí. Pokud je nějaké opatření z principu přínosné pro společnost, pak je záhodné jeho všeobecné zavedení. Co by znamenalo zavedení pobídek pro zahraniční investice v každé zemi? Podnikatelé by se zaměřili na zahraniční trhy a zkoumali by možnosti, jak se na místních trzích usadit. Najímali by si agentury, které by je co nejvíce obeznámily s místními zvyklostmi, obchodními či právními, s preferencemi spotřebitelů, s infrastrukturou atd. A časem by do jiné země odešli, protože by to pro ně bylo dlouhodobě výhodné. A tak by domácí výrobci, etablovaní na trhu a přirozeně využívající znalosti místa a času odcházeli do zahraničí. A tam by postupně nahradili domácí výrobce, kteří by se zase přesunuli jinam. A tak by nakonec v Německu dominovali podnikatelé z Nizozemí, Španělska, Francie, Británie a v těchto zemích zase podnikatelé z Německa a z jiných zahraničních zemí. Celý systém pobídek by vedl k tomu, že by docházelo k mohutnému přesunu kapitálu, ale nikoli za vyhledáváním nových příležitostí, ale proto, že je jedna skupina podnikatelů „uměle“ zvýhodněna na úkor jiné. Systém zahraničních pobídek je postaven na tom, že se určitá skupina lidí těší z výhod, které jiní nemají. Jde o prospěch někoho na úkor někoho jiného.
Co kdyby se však tento princip použil i na vnitřní trh. Co kdybychom tady v České republice ustavili systém krajských investičních pobídek? Proč nepřitahovat na Jihlavsku investice z Královehradecka nebo Brněnska? Ale proč rovnou v Brně pobídkami nepřitahovat investice z Břeclavi, ze Znojma, nebo i ze Sokolova, z Liberce, prostě odkudkoli kromě Brna? Zní to absurdně? Ne, je to všeobecné uplatňování principu investičních pobídek. Lidé v příslušných městech (včetně podnikatelů) by tak platili daně, z kterých by se platili daňové prázdniny pro investory z jiných částí České republiky. Nakonec by to samozřejmě dopadlo tak, že by došlo k výpadku daňových příjmů v příslušných městech a nebo k ukončení pobídek. Co není vidět je krach místních podnikatelů a ztráta části kapitálu. Čemu ty pobídky vlastně pomohly? Kromě pracovních příležitostí od přicházejících firem také vytvořily nová místa pro úředníky a znamenaly snížení zaměstnaneckých příležitostí v produktivních oblastech.
Zajímavá je i další věc. Stranou jdou veškeré řeči politiků o rovnosti podmínek, o tom, jak máme stejně přispívat do státní pokladny a to podle svých relativních možností (podle příjmů). Vláda si zkrátka usmyslela, že zahraniční firmy umí lépe podnikat a tak jim umožní neplatit žádné daně po deset let, dá jim do pronájmu půdu za symbolické částky, vybuduje infrastrukturu atp. Otázka zní, za čí peníze to je? My všichni, daňoví poplatníci, jsme zaplatili zahraničním firmám minimálně půdu a infrastrukturu. Paradoxní je to, že velké procento firem investujících na základě zahraničních pobídek jsou velké nadnárodní firmy s miliardovými zisky. Otázka spíš zní, proč nesnížíme daně všem? I to by přilákalo zahraniční firmy. Proč čeští podnikatelé nemohou „jen tak“ dostat daňové prázdniny?
A tak se ptejme, co je vlastně na tomto systému liberálního a podnikatelského? Zahraniční pobídky znamenají zhoršení podnikatelského prostředí, upřednostňují někoho na úkor někoho jiného a to podle absurdního principu: geografického umístění. Důsledné uplatňování tohoto principu by pak vedlo pouze ke spotřebě kapitálu a a jeho nelogickému přemísťování. Je to podpora zahraničních investic na úkor domácích. Je to absurdita dovedená do důsledku. V honbě za rádoby liberálním opatřením pro větší provázanost se zahraničím a růstu zahraničního obchodu se jaksi pozapomnělo na druhou stranu mince, na to co není vidět. Není vidět, že o příležitosti v důsledku státního opatření přišel někdo jiný, kdo se mohl ukázat mnohem schopnější ve využití dostupných výrobních faktorů. Navíc došlo k vytvoření zbytečných úřednických míst, které rozhodují o přidělování pobídek. A tak jenom kvůli tomu, že nejsem Němec nebo Švýcar, musím pracovat více a dosahovat nižších zisků, protože na rozdíl od nich platím daně. V důsledku na tom společnost není lépe. Jak liberální!
„Liberálnost“ euroústavy
Druhým zásadním testem liberálnosti je nynější euroústava. Martin Jahn doslova řekl: „Nevidím nic, v čem by tato smlouva poškozovala české podnikatele a firmy v Evropské unii.“ (ČTK, 16.4.2005) První věcí je, že EU je spolek států, kde se nemělo původně rozlišovat kdo je odkud. Nyní však zjišťujeme, že si každý hájí jakési své zájmy. Liberální otázka by tak zněla: Neškodí plánovaná euroústava podnikatelskému prostředí obecně? Některé články obsahující části jako „právo na ochranu před neoprávněným propuštěním“ (čl.II-90) nebo ‚zajištění rozumných cen‘ (čl.III-227) však hovoří proti slovům pana Jahna. Článek hovořící o ‚upravování užívání majetku zákonem‘ už je dokonce přímým zásahem do vlastnických práv a tedy do základního principu svobody. Dále se hovoří o další podpoře zemědělství. Nakonec perlička v podobě daňového ustanovení (čl.III-171), kde se hovoří o harmonizaci právních předpisů ohledně DPH, spotřebních daní a jiných nepřímých daní. To lze vyložit jako snahu o sjednocení daní v celé EU. To by však narušilo plán Martina Jahna na snížení daní v České republice, protože by se dostal do rozporu s ústavou. A je možné nalézt spoustu dalších článků, které omezují svobody obyvatel EU. I kdyby euroústava nadále podnikatelské prostředí nezhoršovala prohlubováním státních intervencí, což si osobně nemyslím, tak by situaci zhoršovala tím, že je to ústava. V případě schválení tohoto dokumentu, který je výchozí pro další zákony, by pak bylo mnohem obtížnější vydat skutečně liberální zákon, protože by byl okamžitě prohlášen za protiústavní.
Martin Jahn je také proti referendu o euroústavě a argumentuje jejím rozsahem a složitostí. Upozornil bych na to, že pokud je pan Jahn liberální, musel by být proti ústavě už z podstaty, protože je tam tolik omezení a příkazů, že je obtížné uvěřit tomu, že by liberál mohl hlasovat pro. Liberál je totiž proti velkému státu a usiluje o to, aby stát do ekonomiky zasahoval co nejméně. Pokud jde o samotné hlasování o euroústavě, pak není chybou občanů, že je napsána tak, jak je napsána. A odepřít hlasovat lidem o jejich právech, která jsou ústavou definována, je jako odepřít jim rozhodnout se o jejich životech.
Jahn chce radikálně snížit daně
Vraťme se ještě k návrhu Martina Jahna na radikální snížení daňové zátěže. U nejnižší příjmové skupiny by mělo jít o snížení až na 12% a nejvyšší sazbu by chtěl snížit ze současných 32% na 24%. To je samozřejmě pozitivní. Nedodal však B, tedy jak snížit státní výdaje, neboť bez toho by jeho krok znamenal jen populistické gesto v podobě vyššího zdanění v budoucnu. Dodal však, že by stát mohl třeba zvýšit spotřební daně. Velmi liberální. Liberální krok v oblasti daní by znamenal kompletní změnu státního rozpočtu, tedy nejen daňovou stránku, ale také důchodovou, sociální a zdravotní, kde jsou největší problémy. Liberálním krokem by tak bylo radikální snížení daní spolu s privatizací zdravotnictví a důchodového systému. Stát by zároveň musel výrazně změnit sociální zákony. Nic takového pan Jahn nepředložil. Nikomu z politiků se do toho nechce, protože by přišel o značnou část voličů. Nesmíne také opomenout fakt, že se panu Jahnovi nelíbí návrh ODS na zavedení rovné daně ve výši 15%. Podle něj je současný systém směřující k dani z příjmů firem ve výši 24% spolu s odpisy lepší. O návrhu na zavedení 15% DPH pak řekl, že je to šílenství. Zde musím souhlasit. Plán ODS totiž příliš neřeší výdajovou stránku a je tak velkým rizikem. Musíme tedy zdůraznit, že liberální plán omezení role státu spočívá v radikálním snížení daňové zátěže a vládních výdajů. Neoddělitelně. Každý jiný návrh jde proti duchu liberalismu.
Generální ředitel OEZ, Jaroslav Toman, o Martinu Jahnovi řekl, že ‚si ho váží za zdravé a moderní ekonomické názory‘. Zde musíme podotknout, že moderní ekonomické názory nijak nesouvisí se zdravými ekonomickými názory. Ve své době byl moderní keynesianismus, merkantilismus nebo historismus. Zdravé ekonomické názory naopak nepodlehají duchu času, protože jsou platné vždy a všude. Martin Jahn mě o takových názorech nepřesvědčil a nemohu tak říci, že je to liberál.
