Odvětví známá jako „les infant terribles“
Podnikatelé produkující alkohol jsou společně s výrobci tabákových produktů a výrobci pohonných hmot dlouhodobě vnímáni jako „les enfants terribles“ ekonomiky. Tento aspekt, který platí téměř po celém světě, je možné doložit existencí systému nepřímých daní, jehož prostřednictvím jsou na konzumaci všech výše zmíněných statků uvaleny vysoké spotřební daně. Sazby spotřebních daní tvoří finální složku ceny produktu u všech těchto statků a samozřejmě jejich konzumaci dramaticky prodražují.
Jak historie mnohokrát ukázala (naposledy při tzv. metanolové aféře v roce 2012), existence spotřebních daní, cel, a dalších státem uměle generovaných nákladových položek výroby a prodeje ekonomických statků významně motivuje podvodníky. Člověk nemusí být hned jaderný vědec, aby si to spočítal. Pokud se mi podaří na trh nelegálně dodat např. dodávku nezdaněných cigaret, přičemž u každé krabičky cca 80 % finální ceny tvoří daňová složka, vydělám opravdu, ale opravdu hodně peněz. Přitom pro mě (jakožto podvodníka) budou platit hned čtyři základní pravidla mého „podnikání“:
1) Čím lépe (skrytě) si ve své nelegální aktivitě povedu, tím více peněz vydělám.
2) Čím více bude stát zvyšovat regulaci a daně, tím více peněz vydělám.
3) Čím impotentnější stát bude při potírání ilegálního trhu, tím více peněz vydělám.
4) Čím více poctivých producentů státní regulace zlikviduje, tím více peněz vydělám.
Nerovný boj
Ačkoliv se ekonomická teorie velmi podrobně věnuje analýze motivací byrokratů (úředníků) a jejich informační převahy nad voliči i volenými politiky, stejně jako ekonomii kriminality (motivacím a bariérám zločinců), opět lze sáhodlouhý rozbor myšlenek ekonomických velikánů nahradit selským rozumem.[1] Kdo má větší motivaci uspět při porušování zákona ve stínové ekonomice – státem (průměrně) placení zaměstnanci, kteří si musí odpracovat svých 40 hodin týdně s dvěma a půl hodinami pauzy na oběd a kteří za náročný odpracovaný případ obdrží poplácání po zádech? Nebo podvodníci, kterým obchody generují miliardy korun zisků a zároveň jim hrozí dlouhé roky vězení v případě prozrazení? Čest výjimkám ve státní správě, ale každý zná správnou odpověď.
To ovšem neznamená, že by státní úředníci spolu s politiky na snahu bojovat s daňovou kriminalitou rezignovali. Protože i snaha se počítá, zejména před volbami. Bohužel pro nás všechny, státní orgány při boji s podvodníky systematicky naplňují výše zmíněnou třetí rovnici – vedou si naprosto impotentně.
Lihovarnictví – cíl zvůle státní regulace
Naposledy se toto ukázalo při úpravách prováděcích předpisů zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu.
Výrobce a prodejce lihovin již pomalu začínaly přecházet mrákoty způsobené uvalením povinnosti složit kauci, kterou musí pro fungování v odvětví každý z nich odvést státu v objemu odstupňovaném dle počtu odebraných kolků: do 25 000 kusů kolků kauce 500 000 CZK, na nad 25 000 kolků kauce 5 000 000 CZK. Když podnik zkrachuje a nemá žádné závazky vůči státu, kauci dostanete nazpět. Kauce se vrátí i v případě, že z trhu odejde dobrovolně. Tato finanční bariéra v podnikání způsobí nemalé problémy především malým a středním podnikům, neboť oportunitní náklady půlmilionu CZK (natož pěti milionů!) jsou dosti vysoké i pro ty, kdo je mají. Nemluvě o malých podnikatelích, kteří tito peníze nemají – bankovní záruky, půjčky a další produkty čerpané z příkazu státu podnikatelské prostředí nijak nezlepší. Jenže…
Dne 24. 1. 2014 se pod číslem jednacím 5486/2014-900000-231 zjevila informace z Celní správy České republiky s tajemným nadpisem: „Věc: Vybavenost sledovacím zařízením“, která – bez přehánění – způsobila producentům šok!
Vyplývá z ní totiž, že:
i) Všichni producenti alkoholu musí na své vlastní náklady vybavit povolené místo ke značení lihu sledovacím zařízením – kamerovým systémem, který bude správci daně (Celní správě ČR) umožňovat dálkový, nepřetržitý přístup obrazový přístup na všechny lokality provozovny, kde dochází k manipulaci s lihem. Tím má být zajištěna kontrola, že osoba povinná značit nebo stáčet líh jedná v souladu s právními předpisy.
ii) Návrh řešení kamerového systému od toho kterého producenta musí obsahovat situační plán sledovaných míst s vyznačením umístění jednotlivých komponent systému (rozmístění jednotlivých kamer, zorné úhly záběrů, umístění videoserveru, atd.) a jeho popis.
iii) Obrazový záznam pořízený jednotlivými videokamerami musí být ukládán na videoserveru, který je součástí kamerového systému, připojeného k síti internet.
iv) Kamerový systém musí být připojen k záložnímu zdroji elektrické energie, který nahradí výpadek standardního zdroje elektrické energie minimálně po dobu 6 hodin.
v) Technické parametry kamerového systému musí splňovat zákonem stanovenou povinnost zajistit správci daně možnost sledovat prostory daňového skladu/místa značení lihu, aniž by v těchto prostorech musel být zaveden stálý daňový dozor, to znamená jejich nepřetržité (24/7/365) on-line monitorování se současným pořizováním obrazového záznamu ze sledovaných míst
vi) Kvalita obrazu na výstupu od subjektu musí zaručit čitelnost na straně správce daně. Splnění tohoto požadavku vyžaduje individuální posouzení a navržení/zvolení řešení, které by odpovídalo charakteru konkrétního sledovaného prostoru, při zachování základní potřeby, a to zajištění bezproblémové a jednoznačné identifikace osob pohybujících se v prostoru, zřetelné sledování vstupů a výstupů do nebo z daňového skladu, včetně jednoznačné identifikace vstupujících a vystupujících osob a dopravních prostředků, veškeré manipulace se stáčeným nebo stočeným lihem v obalech a s kontrolními páskami právě užívanými ke značení lihu v daném prostoru.
vii) S ohledem na délku zdaňovacího období, lhůtu pro podání daňového přiznání a potřebnou lhůtu pro ověření tvrzených údajů, musí být záznamy z kamerového systému archivovány osobou povinnou značit líh ve videoserveru 70 dnů. Data pořízená kamerovým systémem musí obsahovat informace o tom, kdy byl obraz nasnímán, a identifikátor příslušné kamery, která obraz pořídila. Údaj, o tom kdy byl obraz nasnímán, musí obsahovat informaci o datu (rok, měsíc, den) a času (hodina, minuta, sekunda). Strukturu dat pro určení datových a časových údajů a identifikátorů kamer musí osoba povinná značit líh poskytnout správci daně nejpozději do zprovoznění kamerového systému, pokud tyto informace nejsou již obsaženy v předané dokumentaci. Čas se musí při přechodu na letní/zimní čas automaticky aktualizovat.
viii) Osoba povinná značit líh musí také zajistit přístup správce daně k videoserveru přes internet na základě otevřených standardů (např. prohlížeč Internet Explorer s doplňkem ActiveX, Java, Flash) umožňující také prohlížení historických záznamů („časová osa“), ve výjimečných a odůvodněných případech, kdy ze závažných důvodů nelze tento požadavek splnit, je možno akceptovat osobou povinnou značit líh navržené jiné technické řešení přístupu až po jeho odsouhlasení správcem daně.
Atp.
Kdo to zaplatí? Kdo asi.
Náklady implementace výše uvedené regulace budou pro mnoho subjektů v odvětví obrovské. Zničující je v tomto případě vhodnější termín.
Technické požadavky na kamerový systém s monstrózním 30 násobným optickým zoomem (podobné kamery používají tajné služby na výškových budovách, je z nich totiž možné rozeznat obličeje chodců na ulici či řidičů v autech) splňuje, ne úplně překvapivě, jen jeden výrobce na trhu. Co je důležitější, jedna samotná kamera bez příslušenství přijde na 40.000 CZK plus DPH. Na provozovně si – samozřejmě – nevystačíte s jedním kusem; malé provozovny jich budou potřebovat deset, jiné dvacet, některé ještě více. To však není vše.
Další náklady bezpochyby vzniknou na nepřetržité velkokapacitní on-line streamování videa, na nějž běžné kancelářské vybavení ani běžné internetové připojení nestačí. To však není vše.
Požadavek na uložení všech záznamů po dobu 70 dní je samo sebou také velmi nákladný, protože během tohoto obdobní se v každé provozovně nahraje, tudíž musí vytvořit speciální zázemí pro nepřetržité on-line skladování 10 TB dat! To však není vše.
Požadavek na vytvoření speciálního záložního zdroje energie je jen třešničkou na dortu. K tomu někdo, kdo bude hlídat, že systém nespadne hned po zapojení, bude fungovat ve dne v noci, a tak dále.
Kde je problém? Ve státní správě!
Paradoxem celé této problematiky je, že státní správa se namísto boje s podvodníky pustila boje s podnikateli, kteří mají svůj byznys řádně registrovaný, platí daně, a tudíž podléhají všem nesmyslným nápadům úředníků sedících u počítačů, kteří mnohdy nemají ani potuchu o tom, co jejich návrh způsobí. A, co je horší, zjevně je to nezajímá!
Státní správa by rozhodně neměla zneužívat svého legislativně nadřazeného postavení, aby substituovala vlastní neschopnost, lenost a ulehčila si regulatorními nesmysly práci. Co přijde příště? Budeme si doma povinně instalovat kamery, protože bychom tam mohli třeba vařit drogy? Budeme při koupi sady kuchyňských nožů odevzdávat DNA, protože každý držitel nože je potenciálně vrah, a proto by měl být snadno dohledatelný? Přesuneme se zcela do Orwellova románu 1984? Nelze to vyloučit. Jak se zdá, možné je totiž úplně všechno.
Příčina metanolové aféry, která se jako bouře s jedovatými lahvemi alkoholu prohnala na podzim roku 2012 Českou republikou, není schovaná v oficiálních podnicích, ale ve sklepech, garážích, starých továrnách nebo zdánlivě opuštěných kravínech – tam dochází k pančování technického lihu, tam jsou míchány ony „smrtonosné koktejly“, tam vzniká problém s miliardovými daňovými úniky.
Je přeci absurdní myslet si, že když přitvrdíme na oficiálním trhu, omezím tím černý trh! Právě naopak, černý trh tím vytvořím! Černý trh není možné omezit prostřednictvím likvidace oficiálních producentů, ani prostřednictvím zvyšování sazby daně uvalené na spotřebu, ani pomocí další regulace. Všechna tato opatření povedou k jedinému konci – každému, kdo podvádí, zvyšují jeho zisk, a zároveň snižují riziko, že bude odhalen – zaměstnanec celní správy, který sedí u počítače a sleduje výrobu alkoholu na desítkách (či stovkách) obrazových streamů ze sídel legálních producentů, přeci nemůže zároveň odhalovat ilegální varny nezdaněného alkoholu. To dá rozum.
Nastalá situace má ovšem i další možné vysvětlení. Tím je ekonomická teorie tzv. ovládnutého strážce. Její autor, nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Stigler[2], tvrdí, že na regulovaných trzích se regulátor může dostat pod tlak regulovaných subjektů, přijímat od nich informace, argumenty a tím vytvářet regulaci v jejich prospěch. Učebnicovým dopadem takové situace je vytvoření bariér vstupu do odvětví nebo jejich zpevnění, omezení konkurence, oligopolizace až monopolizace trhu a/nebo zvýšení ziskové marže přeživších nabízejících.
Třeba se časem dozvíme, odkud vítr foukal v tomto případě.
