V případě IPB zůstane asi nezodpovězená celá řada otázek. Můžeme si např. položit otázku, kdo může za současný stav banky vedle manažerů a akcionářů? Na chod banky by měla ze zákona dohlížet centrální banka, v čele s bankovním radou, guvernérem, a hlavně bankovním dohledem. Je s podivem, že centrální banka na tak závažné problémy, které nyní údajně zjistila, narazila až v posledních týdnech. Centrální banka nese, samozřejmě zprostředkovaně, také spoluvinu za špatné úvěrové portfolio. Dlouhou dobu stanovovala vysoké základní úrokové sazby, které nekorespondovaly s reálným vývojem českého hospodářství. Zapříčinila tím i vysoké úrokové sazby u úvěrů. Podniky se stávaly nesolventními, nebyly schopny splácet úroky natož pak jistiny. Tyto úvěry, které byly poskytovány mnohdy státním a polostátním podnikům se stávaly rizikovými a ztrátovými.
Je třeba si položit také otázku zda-li centrální banka stanovila pro nedokonalou tržní ekonomiku odpovídající ukazatele o kapitálové přiměřenosti bank. Zdá se, že i ty se spolupodílejí na potížích bank a vedly k tomu, že téměř všechny se dostaly do problémů.
Položme si další otázku. Centrální banka dělá již od prvních podzimních měsíců 1999 nepřetržitou dohlídku v Investiční a Poštovní bance. Jakoby náhodou unikají některé informace do sdělovacích prostředků, byť se situací v IPB oficiálně bankovní rada nezabývala. Je zajímavé, že první informace o hodnocení situace se objevují vždy v těch sdělovacích prostředcích, které jsou velmi blízké určitým politickým skupinám. A určité soukromé finanční instituci (mimochodem v ní působil i jeden z členů současné bankovní rady), která jak se ukázalo podle některých novinových zdrojů je spoluvlastněna či spřízněna s majoritním vlastníkem ČSOB. Je to jen náhoda či dlouhodobě naplňovaný záměr? Na dokreslení ČSOB silně pokulhává v produktech drobného bankovnictví. To všechno má IPB již vybudované a na trhu bezpečně nejlepší – třeba Poštovní spořitelnu, stavební spoření aj. Koncem února a začátkem března se začíná IPB dostávat do potíží způsobených tzv. honem (runem) na banku. Až do této doby rostly vklady IPB velmi rychle a za loňský rok byl přírůstek neuvěřitelných 46,5 mld Kč. Najednou se objevují potíže. První kolo runu banka přežila. Stát mezitím postupně oddlužuje další dva finanční konkurenty, tzn. Komerční banku a Českou spořitelnu, kterou navíc prodává s tím, že celkový výnos podle předběžných propočtů je záporný a to zhruba 30 mld Kč. Stát v této fázi odmítá pomoc IPB při stávající struktuře akcionářů. Navíc je tu žaloba na průběh konání řádné a mimořádné valné hromady, která rozhodla o navýšení základního jmění. Jediný akcionář žaluje banku za postup, který jí má pomoci se špatnými úvěry. Je to jen náhoda nebo bílý kůň někoho. Navýšení by zabezpečilo předpisy stanovenou kapitálovou přiměřenost je uměle blokováno. Banka se za přispění „spřátelených médií“ ocitá pod druhým nájezdem svých klientů. Z veřejných zdrojů není příliš složité analyzovat odkud impulsy k runu přišly. Vláda se snaží uklidnit situaci prohlášením, že přebírá za vklady záruku a po dramatických dnech 12. – 14.6.2000 se situace v bance postupně uklidňuje. Centrální banka je ve čtvrtek 15.6.2000 odpoledne upozorněna na nutnost čerpat v případě pokračujícího runu na banku překlenovací úvěr. Této žádosti se chytá a vyhlašuje nucenou správu, byť se zdálo, že se situace na pobočkách postupně uklidňuje.
Z banky tak odteklo během pár měsíců to co za celý loňský rok na vkladech přibylo. Banka je překvapivě rychle bez výběrového řízení prodána zájemci, který je shodou okolností vlastněn stejnou firmou jako je spoluvlastněna určitá finanční skupina u nás. Až právníci a soudy nám pravděpodobně budou schopny rozmotat celou situaci kolem IPB, zda došlo k porušení zákonů nuceným správcem a zda celá tato situace nebyla účelově připravena pro určitou finanční skupinu. IPB končí, pochyby zůstávají, guvernér možná odejde do Anglie.
