Hra o několika dějstvích.
V prvním dějství Běžlež bere 20 mega rentu a mizí z Malostranských lavic. Vykořisťovatel se zatím rekreuje za bonusy Budíčka a těší se na pobyt v Malostranských škamnech, kde stráví dva roky prázdnin.
Druhé dějství: Je polovina prázdnin a Vykořisťovatel ucítil možnost získat nějakou další prebendičku bokem, a tak svoluje ke schůzce s Budíčkem a Halíkem. Nic moc z toho hnedle nekáplo, ale kdo ví, zda se z toho nedá přeci jenom něco vyvařit později, říká si Vykořisťovatel. Blíží se přece volby, což takhle pošpinit své soupeře z nenáviděné „rodné strany“. Zvláště, když jeho nynější strana má skoro záporné procento preferencí. Mohl by tak přihrát něco svým kamarádíčkům z koalice a to na úkor těch, které pošpiní. Zvláště pak, když má za sebou v koalici samotného Malého, který mu může krýt záda, a zdá se, že je ještě „pevný v kramflekách“. A tak vypustí bublinku. Té se samozřejmě chápou domestici samotného Malého. Až později se ukáže, že to byla velká bublanina.
Třetí dějství: Huhlan, Koloběžkář, Pakáně a Kyška rozjíždí velkolepou akci, na jejímž konci má být za pár týdnů tyátr, který tato země ještě neviděla. Vykořisťovatel jim nabíjí těžké kalibry. Detekční trubičky se sice barví do tmavomodra, ale to nevadí. Huhlan je barvoslepý a Fraška čte jen liché řádky (to se ukáže až později). Běžlež zatím odpočívá za oponou a nabírá síly. Někteří diváci si už dokonce mysleli, že jeho role v představení skončila. Scénář je však okamžitě dopsán a jakžtakž udržován. Tu Huhlan podpoří Pakáně, Koloběžkář zase Kyšku. Prostě „Bratrstvo kočičí pracky“. Všichni si zatím mnou ruce a Vykořisťoval se těší oblibě u všech jeho členů. I Malý ho sem tam chválí.
Čtvrté dějství: Pro „zdárné dokončení“ celého kusu si přibírají dalšího herce – Frašku. Ten si dokonce bere dovolenou, aby roli zdárně nastudoval „u zdroje“ a nic tak nebylo ponecháno náhodě. (Pozor – ve scénáři čte Fraška jen liché řádky.)
Páté dějství: Pro Budíčka si pro jistotu přijedou hned pro ranním budíčku a Halíka „unesou“ téměř před zraky jeho chlebodárce. Ó, jak dojemná spolupráce na horizontále i vertikále. A aby Budíček s Halíkem věděli, co všechno je možné mezi nebem a zemí, hurá s nimi do místa, kde kuli pikle, a to hned helikoptérou. Pozor, dochází k dramatizaci děje. Scénárista a režisér nezvládají všechny osoby obsazené ve hře. Vzniká zatím malý zádrhel. Již dopředu domluvená linka Malý, Huhlan, Pakáně, Koloběžkář, Kyška a Flus byla najednou přerušena. Do hry vstupuje Anděl (strážný) a Vláha.
Šesté dějství: Už ani Anděl strážný se nemůže dívat, co si Bratrstvo kočičí pracky pod vedením Malého může dovolit. A tak Vláha začíná hasit požár, který tito žháři zažehli. Ještě štěstí, že nad činností nosiče ohně Flusem stál s korbelem vody právě Vláha. Zatím se požár podařilo přitlumit.
Sedmé dějství: Smrad po požáru však zůstává. Pakáně do ohně dál fouká smradlavé a hořlavé páry a za své Bratrstvo kočičí pracky přizývá do hry svou dosavadní spojenkyni babici čarodějnici Bobešovou a nadále do doutnajícího požáru zapalovač Pepo souká. Koloběžkář zatím mlží, mlží a mlží. Bratrstvo kočičí pracky ne a ne ze scény odejít, i když po nich už i v hledišti (nejenom na jevišti) zůstal jen smrad, smrad, smrad.
A kdopak se nám to za oponou zvedá? To Běžlež pro zvláštní honorář se belhá. A co pro ostatní herce zbývá? No přece tučné platy pro Bratrstvo kočičí pracky, odchodné a služebné do jejich kapsy jim splývá. Vždyť to myslí upřímně.
A že podobného tyátru jste už někde byli svědky? Ta podoba je jen náhodná, osoby a děj byly vymyšleny. Ale „upřímně“ vymyšleny.
