Nové aplikace umožňují žít s méně věcmi.
Za padesát let ode dneška se lidé podívají zpět na přelom tisíciletí a budou o nás přemýšlet. Budou přemýšlet o tom, proč jsme tak plýtvali a byli tak sobečtí. Proč jsme měli šatníky, garáže nebo pronajaté skladovací jednotky, v nichž bylo vše pod zámkem jen proto, abychom mohli zabránit ostatním v používání věcí, které jsme nepoužívali ani my sami.
Nemůžu říct, že bych sám nebyl součástí tohoto problému. Vlastním nablýskané, černé BMW 330i s šestistupňovou převodovkou. Tohle BMW je malou svatyní s dveřmi, které se magicky – tedy elektronicky – otevřou, vždy když se přiblížím. Mé auto také zabírá celkem dost místa. Popravdě si v čisté a dobře osvětlené garáži „žije“ lépe než nejmíň čtvrtina světové lidské populace.
Občas v něm jezdím do práce, kde parkuji na velice drahém kusu pozemku zvaném parkovací místo. Na Duke University učím už dlouhou dobu, a proto mám „parkovací místo pro boha“ hned vedle budovy.
Autem jezdím zhruba 45 minut denně, čtyři dny v týdnu. Pokud cestuji, což se stává poměrně často, tak méně. Tento článek například píšu v Sydney a moje auto zatím stojí naprosto nevyužito na letištním parkovišti obehnaném ostnatým drátem.
Auto také používám, pokud potřebuji něco zařídit ve městě – to může dohromady dát dalších pět hodin týdně. Moje auto tedy nikdo nepoužívá všehovšudy 163 hodin týdně a během této doby navíc zabírá dvě parkovací místa. Tím myslím jak svou garáž, tak i parkovací místo v práci, které je vyhrazeno pouze pro mne.
Placení za věci, které nepoužíváme
Jedním z mých vedoucích na univerzitě byl Douglass North, který v roce 1993 získal Nobelovu cenu za obhajobu transakčních nákladů jako ústředního konceptu moderní ekonomie. Nezáleží na tom, jak zní otázka, odpověď je vždy stejná: transakční náklady.
Pokud chcete uskutečnit obchod, musíte využít svůj čas a další zdroje, abyste našli toho správného člověka, se kterým budete moci obchodovat a poté sjednat a vynutit danou směnu. Tyto náklady jsou transakčními náklady.
Proč platím za to, aby bylo moje auto někde schováno, místo abych ho nabídl ostatním a pak od nich jen vyinkasoval nájemné? Transakční náklady. Proč více lidí nestopuje? Transakční náklady. Proč, trochu obecněji, raději věci vlastníme, než abychom je pronajímali? Odpovědí jsou, jak řekl Doug North, transakční náklady.
Nyní ale žijeme na počátku převratné doby, která změní náš vztah k věcem (budeme jich potřebovat méně) a ke druhým lidem (budeme s nimi více sdílet). Po celou lidskou historii, až zhruba do roku 1995, byla touha po snížení transakčních nákladů nevyhnutelně spjata s touhou prodat určitý produkt. Nyní ale podnikatelé skloubili tři věci – mobilní platformy, softwarové aplikace a internetové připojení – aby mohli prodávat snižování transakčních nákladů, které ovšem není navázáno na konkrétní produkt. A tahle kombinace všechno změní.
Všichni už samozřejmě znáte Uber. Pokud mám auto a pár minut času a vy potřebujete někam svézt, není pravděpodobné, že bychom tento problém dokázali vyřešit sami. Čelili bychom problémům triangulace (hledání toho druhého), transferu (domlouvání dodávky služby a vyjednání platby) a důvěry (jistota, že já vás neokradu a vy mě naopak nenapadnete – i když ani Uber není v těchto ohledech bez poskvrnky). Tyto tři kategorie – triangulace, transfer a důvěra – jsou důvodem, proč tolik věcí vlastníme a platíme za jejích uskladnění.
V našem systému ale v současnosti existuje enormní a z velké části nevyužitá přebytečná kapacita, která jen čeká na redukci transakčních nákladů, aby se stala dostupnou. Vezměte si například stopování: skoro nikdo ve Spojených státech nestopuje. Pokud stojíte na mostě nad vnitrostátní dálnicí, všimnete si, že většina aut a takřka všechny náklaďáky, mají pouze jediného pasažéra. Proč ve všech těch autech není víc lidí?
Nový Uber
Odpovědí jsou transakční náklady. Nicméně společnost zvaná BlaBlaCar přišla na to, jak tyto náklady snížit. Na rozdíl od mnoha ostatních softwarových platforem nabízí BlaBlaCar čisté sdílení. Software poskytuje klíčové kusy informací: (1) kde se pasažér nachází, (2) kam jede a (3) kdy chce odjíždět. Někdo, kdo má v autě nebo náklaďáku místo navíc, má stejnou cestu a chce odjíždět zhruba v daný čas, je pasažérovi přiřazen. Pasažér pak zaplatí část cestovních nákladů, které by řidič stejně platil. Výsledkem je čistý ekonomický přínos s takřka nulovými náklady pro systém, ale prospěšný pro oba, ne-li pro všechny, účastníky.
Název platformy pochází ze čtvrtého kusu informace: požadované „ukecanosti“. Pokud si přejete tiché svezení (v případě, že jste pasažér) nebo klid na řízení (v případě, že jste řidič), zatrhnete možnost „bla“. Pokud naopak milujete, když můžete celou cestu prožvanit, vyberete možnost „bla-bla-bla“. Název společnosti pak vychází z prostředního nastavení „bla-bla“ („užívá si klábosení“), jako možnosti, která reprezentuje službu jako celek.
V době, kdy toto píšu, má BlaBlaCar hodně přes 25 milionů „členů“ ve 22 zemích. Za čtvrtletí je realizováno nejméně 10 milionů cest s tím, že každá cesta pochopitelně potřebuje aspoň dva členy. Faktem je, že průměrná vytíženost auta na jednu cestu je u BlaBlaCar 2,8 člověka oproti 1,6 až 1,8 (zaleží na zemi) člověka na cestu obecně. BlaBlaCar odhaduje snížení emisí CO2 o více než 1 milion tun za rok, ale tento odhad pochopitelně předpokládá, že všichni cestující by jinak jeli danou cestou samostatně, místo aby jeli například vlakem nebo nejeli vůbec, pokud by služba nebyla dostupná.
Co služby pro sdílení opravdu prodávají
Všimněte si, že BlaBlaCar neprodává svezení nebo transport nebo cokoliv aspoň blížícího se fyzické službě. Co BlaBlaCar opravdu prodává je snížení transakčních nákladů. A to je sjednocujícím tématem nové sdílené ekonomiky: poprvé v lidské historii mohou podnikatelé vydělávat peníze pomocí pouhého snižování transakčních nákladů. Máme hromady věcí; ty jen leží na špatných místech. A to jediné, co udržuje věci na špatných místech, jsou transakční náklady.
Přenosné platformy (většinou smartphony) používající software (často modulární, samostatné aplikace) a propojující se přes internet jsou důvodem, proč transakční náklady klesají. Uber neprodává taxi službu; Airbnb nepronajímá hotelové pokoje. Tyto společnosti, a tisíce dalších, „prodávají“ snížení transakčních nákladů.
Budeme potřebovat mnohem méně věcí a mnohem méně parkovacích míst, pokud dokážeme vytěžit více z věcí, které již máme. Ve městech bude mnohem víc místa, jakmile přestaneme platit náklady na skladování našich aut na parkovištích a na hromady vybavení a oblečení v pronajatých skladovacích prostorách.
—
Přeložil Jan Šincl
