Demokracie představuje způsob vlády, kdy politické strany soutěží opřízeň voličů a skrze ni získávají moc. Existence politické konkurenceje ale podmíněna svobodným šířením myšlenek a nevměšováním státní mocido politického soupeření. Zmenšování počtu a síly zákonů výměnou zarozšiřování svobody představuje vítané omezení stále rozpínavějšídemokracie. Místo toho dochází k oklešťování možnosti lidí rozhodovat vpolitických otázkách, k proplétání státu, vlády, vládnoucích partají ak vměšování tohoto klubka hadů do politické soutěže. Politika, která byměla stát ovládat, je státem naopak ovládaná.
Dnešní soutěžení politických stran lze přirovnat k trhu, kde vybranéfirmy provozují svoji živnost skoro výhradně na základě dotací. Některéskutečně dostávají státní příspěvky a využívá výhod svých lídrů vpodobě volného používání automobilů, vrtulníků, telefonů, úředníhozázemí…. Konkurenti, kteří nedosahují u voličů jednou za 4 rokyoblíbenosti alespoň 1,5 procent, vše hradí ze svého.
Vláda přerozděluje téměř 50 procent hrubého národního produktu, což jíspolu s pravomocemi vyplývajícími ze zákonů umožňuje řídit veškeréoblasti lidského života. Ve zněti protichůdných příkazů a zákazů nelzejednat správně, ale pouze více nebo méně špatně. Proto chápejme strachi podlézavost vůči státu. Co kdyby přišel na kontrolu finanční,pracovní či živnostenský úřad, hygiena, ochrana životního prostředí…?Co kdybychom nedostali veřejnou zakázku, dotace na zajištění dopravníobslužnosti, na chov včel nebo krav……? Nedivme se, že nikdo nechcesponzorovat politiku a dříve dobrovolná aktivita lidí se stala zcelazávislou na penězích přidělovaných státem, což platí obecně i prokulturu, sport, dobročinnost a náboženství. Zákon o veřejných sbírkáchpřinesl i to, že shromažďování peněz například za účelem sesazenívlády, by museli povolovat vládní úředníci. Občanskou společnostnahradila společnost státní.
Stát řídí i šíření myšlenek. Omezení svobody slova vyplývá přímo zListiny základních práv a svobod a paragrafy o schvalování nebopodněcování trestných činů dovolují kriminalizovat politickou diskusitřeba nad oprávněností daní. Překročením Rubikonu na cestě k řízenédemokracii putinovského typu představovala agitace ke vstupu do EU, ato nejen z důvodu kolaborace tzv. veřejnoprávních medií se státem.Vláda popřela veškeré demokratické principy, když minimálně 240 miliónůkorun vybrané na daních i od odpůrců EU, použila na propagandu jedné zedvou odpovědí na otázku referenda. Bez přístupu do kapes spoluobčanůdokázali odpůrci vstupu podpořit své NE částkou asi 50 tisíc korun.Mohli se také přesvědčit, jaké problémy jsou spojeny s pronájmem sálůod obcí nebo státu na akce, která odporuje vládní linii.
Občané jsou nuceni platit tzv. veřejnoprávní televizi a rozhlas i kdyžs názory, které šíří nesouhlasí nebo je nezajímají a soukromá mediajsou státem držena na uzdě hrozbou odebrání licence. A tak v radiíchběží v pravé poledne nábor dívek na pornoserver, ale objednat si u nichspot s politickým obsahem je vyloučené. Stojí také za povšimnutí, že vČesku nevznikla obdoba slovenské stanice Twist, která by se pletla dopolitiky, natož si dovolila zastávat protivládní postoj. Nejrůznějšíúřady vydávají peníze poplatníků na ospravedlnění vlastní existence askoro každá radnice si za peníze občanů vydržuje jako hlásnou troubukonšelů nějaký zpravodaj.
Před více než dvě stě lety zformuloval filozof Montesquie teoriioddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, která se stala jedním zpilířů demokracie. Jak je s pojmem právní stát slučitelný fakt, že odvzniku České republiky většina ministrů zasedá zároveň v parlamentu amoc výkonná tady úkoluje sama sebe? K dalšímu prohloubení deficitučeské demokracie došlo 1. května 2004 vstupem Česka do EU. Více nežpolovina „zákonů“ bude výplodem byrokratů Evropské komise, tedy výkonnémoci, za současného nárůstu jejich počtu a dopadu na naše životy.Jestliže demokracie má garantovat právo člověka rozhodovat sám o sobě ahledat bez agrese vlastní štěstí, k vyjádření její míry by nám dnesstačily pouhé zlomky procent.
