1. Jak hodnotíte výsledek voleb s ohledem na další úroveň podnikatelského prostředí?
Jedním z předpokladů pozitivního rozvoje podnikatelského prostředí je politická stabilita. Výsledek voleb nevytvořil předpoklady pro sestavení silné vlády s většinovou parlamentní podporou. Vládní koalice sestavená ze stran s výrazně odlišnými volebními programy (ČSSD a US-DEU) a ze strany tradičně koaličně málo loajální (KDU-ČSL) s podporou pouhých 101 hlasů v Poslanecké sněmovně nemůže vytvořit silnou vládu. Tento stav by byl výhodou, kdyby podnikatelské prostředí v České republice nevyžadovalo žádných podstatných změn a nebyla by k dispozici politická síla, která by mohla ovlivnit prostředí směrem k horšímu. Za takovýchto hypoteticky pozitivních okolností by k nám připlouval zahraniční kapitál v neztenčené míře, aniž bychom velké zahraniční investory museli uplácet pomocí investičních pobídek vyplácených s daní odváděných našimi malými, středními i velkými podniky. Bylo by snadné založit firmu, rychle dosáhnout její zapsání v obchodním rejstříku, jakož i úpravy odrážející změny majetkových a jiných právně relevantních vztahů. Nemusely by vznikat další státní instituce jednou na podporu malých a středních podniků, jindy na podporu velkých podniků a jejich málo konkurenčního exportního zboží, které jednou nahrazují nedostatky samotných podnikatelských subjektů, jindy jejich úvěrových či pojišťovacích institucí. Ziskové podniky v České republice by se nevyhýbaly placení daní, které se ve srovnání s okolními zeměmi stávají nekonkurečně vysoké, a nepřesouvaly by svá sídla do daňových rájů či zemí s nižší daňovou sazbou. Dochází k tomu, že stát prostřednictvím daní, povinných odvodů a vysoce nákladných opatření vyvolávaných stále podrobnějšími předpisy a regulacemi z firem finance odčerpává, aby do některých z nich mohl tyto prostředky vrátit. V takovém politicko ekonomickém prostředí význam státu a jeho institucí narůstá, což zvyšuje míru podnikatelského rizika spojeného s každými demokratickými volbami. Zdá se, že jedinou významnou informací z připravovaného programového prohlášení vlády pro podnikatelské subjekty podnikající v České republice či uvažující o podnikání u nás je její odhodlání přispět k co nejrychlejšímu vstupu České republiky do EU.
2. Co očekáváte, a co by měla pro podnikatele udělat nastupující vláda?
Očekávám, že koaliční vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU bude pokračovat v selektivním poskytování privilegií (investičních pobídek, přímých a nepřímých subvencí a podpor, ochrany dílčích trhů pomocí regulace vstupu či nabídky produktů), přičemž náklady tohoto přerozdělování ponesou daňoví poplatníci, spotřebitelé a neprivilegovaní výrobci. Neočekávám, že by se výrazně jinak chovala případná vláda velké koalice ČSSD – ODS či menšinová vláda ČSSD podporovaná kýmkoli, včetně KSČM, protože implicitní rudé spojení ČSSD s KSČM nelze po posledních volbách vyloučit.
Pokud vláda nepřistoupí na racionální snížení daňové zátěže pro podnikatele, tak by měla alespoň přispět ke zjednodušení daňového systému, který sníží náklady jak pro daňové poplatníky, tak i pro vládu, a ke změně ve způsobu platby sociálního a zdravotního pojištění. Toto povinné pojištění doposud platí zaměstnavatelé. Když se dostanou do potíží, např. nedostatek peněžní hotovosti, tak přestávají platit a ve státních fondech se zvyšují nedoplatky. Často se stává, že zaměstnavatelé, jejichž firmy se dostanou do obtížné hospodářské situace, přesvědčí své zaměstnance, aby „onemocněli“, odešli na „nemocenskou“ a oni se tak vyhnuli povinnému placení sociálního a zdravotního pojištění a tuto povinnost za ně převzal stát. Kdyby se zaměstnancům navýšila hrubá mzda o 35%, tj. o souhrnnou částku sociálního a zdravotního pojištění placeného zaměstnavateli, a došlo k přímému propojení zdravotního a nemocenského pojištění, čímž by se vytvořily podmínky, které by bránily lékařům podléhat pacientům při zneužívání našeho sociálního systému, byly by zaměstnancům sráženy veškeré povinné odvody do státních fondů z jejich navýšené hrubé mzdy. Toto opatření by s sebou neslo několik výhod. Zaměstnanci by zjistili, kolik ve skutečnosti platí na sociální a zdravotní pojištění, zvýšila by se platební morálka, zaměstnanci by sami včas opouštěli neperspektivní pracovní místa místo toho, aby se „mrskli marod“, zvýšily by se příjmy a snížily by se nedoplatky ve státních fondech. Tato změna by také nutila podnikatele dříve vyhlašovat platební neschopnost a úpadek, z čehož by měli prospěch také jejich věřitelé, poněvadž by na ně při realizaci konkurzní podstaty nepochybě více zbylo. Takovéto racionální opatření by mohla podpořit také KSČM.
