V těchto dnech se více než kdy jindy nastoluje otázka financování celého školského systému. Neudržitelná se stává situace v mzdovém vývoji pro učitele na všech typech škol. Zvýšení, které proběhlo v minulosti, se sice projevilo na tarifních mzdách, ale školy neměly peníze na osobní ohodnocení. To, co učitelé dostali přidáno na tarifech, jim mnohdy bylo odebráno na osobních příplatcích.
Socialisté tak jako i v jiných oblastech nedodržují své předvolební sliby a zatím nedošlo k razantnímu zvýšení prostředků plynoucích do vzdělávací soustavy.
Změny ve financování by měly nastat i uvnitř resortu školství. Bohužel, nedochází ke snižování nákladů při financování základního školství, byť se snižuje počet dětí, které základní školu navštěvují. Náklady na provoz budov škol a dalších zařízení, jsou však tak vysoké, že jen obtížně dochází k jejich snížení. Naopak požadavek technologicky dovybavit jak základní tak i střední školy povede pravděpodobně k dalšímu narůstání nákladů na provoz. Musím podotknout, že celková úroveň vzdělání na základních školách, je přinejmenším srovnatelná s vyspělými zeměmi a troufám si říci, že řada našich středních škol je dokonce na vyšší úrovni než podobné střední školy v zemích EU či ve Spojených státech. Svědčí o tom i výsledky našich studentů při mezinárodním srovnání.
Za nejzávažnější problém v současné době považuji financování vysokých škol. Na jedné straně existuje obrovský převis poptávky po některých studijních oborech a na straně druhé řada vysokých škol vyhlašuje druhé i třetí přijímací termíny z těch důvodů, že se jim nedostává dostatek uchazečů o studium. Částečným řešením tohoto problému by bylo zavedení školného, které by nemuselo být příliš vysoké, ale které by při rozhodování uchazečů hrálo svou roli zda-li půjdou studovat jakoukoli vysokou školu či zda se připraví lépe na studium oboru, o který mají opravdu zájem. V každém případě by mělo být zpoplatněno studium na druhých a dalších vysokých školách či studium trvající nepřiměřeně dlouho. V současné době jsou známy údaje o tom, že například řada absolventů pedagogických škol nenastupuje do svého oboru, prochází ihned po skončení vysoké školy rekvalifikačními kurzy či nastupuje do úplně odlišného zaměstnání. Je zjevné, že prostředky vynaložené na studium ze státního rozpočtu jsou částečně znehodnoceny. Mohly být použity právě pro přerozdělování prostředků na vysoké školy, o které je zájem a jejichž absolventi pak nacházejí uplatnění i na trhu pracovních příležitostí. Mnozí absolventi pedagogických škol nemají zájem pracovat jako učitelé, protože jejich mzdy jsou velmi nízké. Je to začarovaný kruh. Stát platí studium na pedagogické VŠ a absolventi pak pracují mimo školství.
Dalším problémem financování vysokých škol je například přerozdělování prostředků ze státního rozpočtu na chod kolejí a menz. Zde by mohlo být mezikrokem zrušení těchto nepřímým dotací a zavedení dotací přímých tak, aby je dostávali sociálně slabí jednotlivci prostřednictvím stipendií, ať už prospěchových či sociálních. Dotování kolejí či menz je v podstatě přerozdělování peněz ve prospěch bohatších skupin obyvatelstva. Vysokoškolské vzdělání by mělo být zpoplatněno i z toho důvodu, že se očekává, že takto vzdělaní lidé mívají podstatně vyšší příjmy, než lidé, kteří nečerpají prostředky ze státního rozpočtu při studiu na vysokých školách, a kteří naopak mnohdy byť ze slabších sociálních skupin svými daněmi a dalšími poplatky toto studium platí. Za naprosto lichý se dá považovat úsudek, že by tak vznikla celá skupina občanů, která by na vysokoškolské vzdělání nedosáhla. Právě pro ně by mohly být připraveny sociální programy a v souvislosti s jejich studijními úspěchy by mohly být vypláceny i určité formy stipendií, které v současnosti plynou do bezedných kapes různých zařízení, které se starají např. o chod kolejí a menz (cca 1 mld Kč ročně). Vysokoškolské vzdělání není veřejným statkem, stává se spíše statkem soukromým. I proto by za něj měla být částečná úhrada.
