V současné době se připravuje vrcholné setkání představitelů zemí Evropské unie, které se má konat v Nice ve Francii pod předsednictvím právě Francie. Zároveň se naplno rozjela podzimní sezóna maratónu turistiky byrokratů z Bruselu, jednotlivých komisařů a představitelů Evropského parlamentu po zemích, které se uchází o členství v Evropské unii. Přitom již několik měsíců jsme svědky mnohdy schizofrenního vyjadřování některých komisařů EU, zvláště těch, kteří nějakým způsobem mají co říci do budoucího rozšiřování o nové členské státy. Tyto osoby jsou schopny ve velmi krátkém čase a na různých místech hovořit tu o hromadném vstupu velké skupiny žadatelů do EU, o pár dnů později hovoří o některých vybraných zemích. Někteří a někdy hovoří o prvních šesti zemích, které by mohly vstoupit do EU a dva, tři dny na to na jiném místě zase, že ani tato skupina by nemusela být ta pravá, ale že by to byly vybrané jednotlivé země ucházející se o členství. Aby ještě více zamlžili termín vstupu, tak hovoří o letech vstupu, samozřejmě po splnění všech podmínek převzetí legislativy. V rozpětí několika dnů připouští možnost vstupu v roce 2003 či 2004 či 2005, ale někteří připouští i pozdější přijetí do tohoto integračního seskupení.
Na podzim roku 2000 je více než zřejmé, že samotná EU má velmi vážné problémy. Na světě pořád není dokument, který by popisoval reorganizaci vnitřního uspořádání EU o jejíž nutnosti jsou přesvědčeni i představitelé členských zemí EU. Tento dokument by měl přinést jasná pravidla fungování a hlasování nejenom ekonomického, ale i politického uskupení, navíc by měl počítat i s novými členskými zeměmi.
Dnes, po více než 20 měsících, kdy se zkouší fungování eura je zřejmé, že ani společná měnová jednotka nezažívá nejlepší období. Její kolísání kolem historického minima ve vztahu k americkému dolaru ukazuje, že hospodářství EU je příliš sešněrované byrokratickými předpisy a intervenčními zásahy státu. Může jen velmi těžko konkurovat dlouhodobé, dost vysoké konjunktuře ve Spojených státech. Ztráta více než 1/3 hodnoty eura vůči dolaru to jednoznačně ukazuje. Další ránu euro dostalo při referendu o jeho zavedení v Dánsku, kdy většina obyvatel se vyjádřila proti zavedení společné měnové jednotky. V poslední době si začínají i bruselští úředníci uvědomovat problémy, které by mohly vzniknout jejich nesmyslnou zemědělskou politikou v případě přijetí Polska v 1. skupině kandidátských zemí. Opět tu vyvstává otázka, že prakticky více než 50 % rozpočtu celé EU se týká zemědělství a právě přes 1/2 tohoto zemědělského rozpočtu by v případě přijetí Polska a nezměněných pravidlech rozdělování peněz získali polští zemědělci. To se samozřejmě nelíbí zemědělcům z ostatních evropských zemí, protože by byli na svých příspěvcích kráceni.
Další ránu EU dostala od Evropského soudního dvoru, který zrušil směrnici zakazující reklamu na tabákové výrobky. Pikantní přitom je, že na jedné straně v rámci zemědělské politiky jsou podporovány dotacemi z rozpočtu EU farmáři, kteří pěstují tabák. Přitom je zřejmé, že ho pěstují proto, aby z něj byly vyráběny tabákové výrobky. A na druhé straně pokud jsou tyto tabákové výrobky legálním zbožím na trhu, tak EU chtěla zakázat reklamu na toto zboží. Bohužel lapsus chtěla převzít i česká legislativa na základě vládou předložené novely Zákona o regulaci reklamy, která měla reagovat na směrnici EU. Uvidíme jak se v parlamentu poslanci zachovají, zda budou schopni reagovat na to, že tato směrnice byla v EU zrušena na základě rozhodnutí Evropského soudního dvoru či zda inkriminované pasáže vláda z předlohy vypustí. S neschopností evropských byrokratů, ale částečně i slabým tlakem české diplomacie se setkáváme při několikanásobné blokádě českých hraničních přechodů s Rakouskem. Přinejmenším je zde porušována dohoda o volném pohybu zboží a lidí mezi jednotlivými zeměmi, protože kamiony s naloženým zbožím nemohou tyto hranice překročit a rakouská vláda dokonce tuto blokádu podporuje.
