Rwanda stále zůstává synonymem pro genocidu, v jejímž průběhu tuzahynulo 800 000 lidí. Usmiřování znepřátelených kmenů probíhá pomalu.Přesto se situace zlepšuje. Mimo jiné díky pěstování kávy.
Káva vždy byla pro Rwandu klíčovou komoditou. Již ve třicátýchletech dvacátého století využívali belgičtí kolonialisté kávu kupevnění vlastní moci. Později v neblahé tradici pokračovaly i vládysamostatné Rwandy. Vláda pěstitele nutila, aby jí kávu prodávali zacenu stanovenou uměle nízko. Stát pak kávu s velkým výnosem prodával nasvětových trzích.
Jak to souvisí s genocidou? Zisky z prodeje kávy držely vládu umoci, ať se chovala jakkoli. Byl zde ale i další efekt. Farmáři utržiliza kávu vždy stejně málo bez ohledu na její kvalitu. Lidem se protonevyplatilo produkovat kvalitnější druhy. K výrobě průměrné kávystačilo, aby jednotlivé rodiny z obou kmenů obhospodařovaly své kávovékeře samostatně. O to, co dělají jejich sousedé z druhého kmene, nemělidůvod se přespříliš starat. Oboustranně výhodných hospodářských vazebbylo jen málo. Proto bylo snazší vyvražďovat sousedy, jak se to ostatněstalo v roce 1994 v krvavých řežích, kdy lidé z kmene Hutu vybíjelikmen Tutsiů i umírněné Hutuy.
Rwandská vláda naštěstí brzy po ukončení genocidy nařízení ojednotné výkupní ceně zrušila. Lidé tak dostali šanci spolupracovat avydělat na produkci lepší kávy. Zatímco za obyčejnou kávu lze získatjen něco přes dolar, nejkvalitnější druhy stojí až padesát dolarů zakilogram. Pro získání kvalitní kávy je ale třeba takzvaný mokrý proceszpracování. Ten mimo jiné vyžaduje výstavbu pracích zařízení, kde seoddělují méně zralé bobule. A prosazení vlastní značky kvalitní kávy napultech světových supermarketů znamená nákladný marketing. Na to jednarodina sama o sobě nemůže mít nikdy dost peněz.
Spolupráce s ostatními se tak stává ekonomickou nutností. Rwandaje přitom etnicky velmi jemně promísená, neexistují souvislá územíobývaná výlučně jen Tutsii nebo jen Hutuy. Kooperace s ostatními lidmiv rámci společných podniků tak nevyhnutelně vede ke kontaktu spříslušníky druhého kmene. Pozůstalí po obětech vyvražďování nyní vevlastním ekonomickém zájmu pracují vedle manželek a dětí mužů, kteříjsou uvězněni za zločiny z doby genocidy a čekají na soud mezinárodníhotribunálu či vyjádření místních tradičních soudů gačača.
Pěstování kávy ve Rwandě, jež má méně obyvatel než Českárepublika, se účastní asi půl miliónu rodin. To je nemalá síla, kteráby měla zájem případným násilnostem zabránit. Napětí se velmi zvolna,ale přece zmírňuje. Kromě hospodářského rozvoje má tak růst kávovéhobyznysu další výhodu. Tou je klid v zemi. Možná by to mohla býtzajímavá inspirace i pro nedalekou Keňu, již na začátku roku zasáhlavlna násilí.
