V době vrcholící diskuse o dokončení JETE jste navrhl jako nejčistší řešení její privatizaci.
Privatizace je pouze jedním z bodů našeho návrhu (zveřejněn ve studiiZaostřeno na … Jaderná energetika, LI, únor 1999). Pokud by měla mítsmysl, pak jí musí předcházet celá řada neméně důležitých kroků, kterémusí učinit stát v oblasti energetiky. Především se jedná o skutečnouderegulaci a liberalizaci našeho energetického trhu. Tj. musí být jasněstanovena pravidla hry do budoucna. To dnes není. Současný systémregulace energetiky je tak špatný, že nám zaručuje jen jediné -neustálý růst cen. Dokud nebudeme mít plně deregulované aliberalizované prostředí a stanovena jasná pravidla hry, pak všechno, zčeho je počítána ekonomická (ne)efektivnost JETE stojí na vodě. Nikdoneví, co udělají ceny na deregulovaném trhu, a proto také nevíme jakýbude vývoj poptávky do budoucna. Všechny současné odhady jsou postavenyna projekci vývoje netržních regulovaných cen, ale to se dříve nebopozději změní – ať se to někomu líbí nebo ne. Pokud dnes někdo tvrdí,že JETE se nám vyplatí nebo naopak, pak hádá z křišťálové koule.
Považujete váš návrh za reálně uskutečnitelný?
Považuji jej sice za ideální variantu, od které by se mělo všechnoodvíjet, nicméně smysl pro realitu mi napovídá, že v současné politickésituaci nelze s jeho realizací počítat.
Proč tedy takový návrh předkládáte?
Protože jej považuji za nejlepší. Sice je pro mnoho lidí provokativní,nicméně je třeba postavit skutečnou alternativucentrálně-dirigistickému přístupu k řízení české energetiky. Doufámtaké, že alespoň diskuse o našem návrhu může přinést alespoň korekcidosavadního přístupu (když ne fundamentální změnu) – jak u MPO, ČEZutak u ekologických aktivistů. Náš návrh se ve svém souhrnu nebude líbitani jedné zájmové skupině.
Pokud mluvíte o privatizaci, pak se nemohu nezeptat, zda-li je v dnešní situaci možné stanovit cenu JETE?
Velmi obtížně. Pokud nebude jasné, jakým směrem se bude naše energetikaubírat v budoucnu, pak jsou všechny úvahy o cenách doslova „vycucané zprstu“. Cena JETE je dnes zcela jistě nižší než účetní hodnotaproinvestovaných prostředků (tj. 70 mld. Kč). Pokud bychom znaliprogram liberalizace a deregulace, pak je možné nabídnout JETE kprodeji soukromým investorům a ti by na základě svého odhadu a výpočtudoslova provedli ocenění JETE. Pokud by byli ochotni za něj zaplatit,pak ať si s ním dělají co chtějí – mohou dostavět JETE v původnípodobě, ale také z něj udělat „Disneyland socialismu“. Ale musí býtdopředu známy podmínky a musíme se pohybovat v tržním prostředí – jinakzde není prostor pro racionální ekonomickou kalkulaci.
Vedlejším efektem prodeje JETE by mohl být finanční krach společnostiČEZ (tj. pokud by prodejní cena JETE klesla pod 20 mld. Kč).Neznamenalo by to nic jiného, že ČEZ by musel prodat část nebo všechnysvé elektrárny a ostatní aktiva. Elektřina by bez problémů proudila inadále. Ale my bychom se zbavili jedné žáby na prameni, kterou ČEZ sohledem na budoucí deregulaci skutečně je. ČEZ hraje velmi riskantníhru, která mu bohužel zatím vychází (a je dokonce posvěcena některýmivýroky vysokých vládních činitelů) – utápí své monopolní zisky v JETEproto, aby zastavil deregulaci a tím si zajistil monopolní zisky i vbudoucnu. Deregulaci a liberalizaci české energetiky tak doslova topí vtunách Temelínského betonu – ať už vědomě nebo nevědomě.
A to nemluvím o tom, že díky současnému systému regulace, JETE již dnesgeneruje ČEZu kolem 4 mld. Kč příjmů ročně – aniž by vyrobil jedinoukWh elektrické energie.
Otázka na tělo – dostavět nebo nedostavět JETE?
Dnes není možné odpovědět. Jak vyplývá z našeho přístupu, jediným, kdoje oprávněn rozhodnout o dostavbě JETE je jeho vlastník – jedná se opodnikatelské rozhodnutí, které má samozřejmě svá rizika – ale to jenormální, a je to dobře. V deregulovaném prostředí vlastník riskuje svépeníze a je v jeho zájmu rozhodnout se, co nejlépe. Jestliže se splete,je to jeho problém.
Pokud o JETE rozhoduje vláda v regulovaném prostředí, pak to znamená,že rozhoduje 19 lidí, z nichž většina nemá s energetikou vůbec nicspolečného. Navíc neriskují svoje peníze. Pokud se spletou, žádnouskutečnou odpovědnost nenesou. Ministr nepřijde ani o halíř. Jediný,kdo přijde o peníze jsou daňoví poplatníci – tj. všichni. Dále je vládapod silným tlakem různých lobbyistických skupin, které hájí své úzképartikulární zájmy. Vláda se nemůže rozhodnout dobře a v současnésituaci, pokud nedojde ke změně pravidel je každé rozhodnutí špatné.
Vláda se snaží vytvořit dojem vědeckosti svého rozhodování avypracovává různé prognózy vývoje. Ovšem mezi vládou a podnikajícífirmou je v oblasti vypracovávání prognóz obrovský rozdíl. Stát může, ataké to bohužel dělá, měnit podmínky a pravidla hry. Dostává se tedy dourčitého logické smyčky – nejdříve „odhadne“ vývoj a pak plánuje v tomsmyslu, aby prognóza vyšla. Přitom jedinou podmínkou, aby prognóza bylaúspěšná je zachování současného stavu a stávajících trendů, ze kterýchjakákoliv předpověď vychází (více či méně skrytě). Stát tedy vytvoříprognózu a jedním dechem řekne musíme udělat vše proto, aby vyšla – apřitom neriskuje nikdo svoje peníze, ale cizí. Omyly tak neplatí váda,ale my. V JETE jsme již zaplatili 70 mld. Kč a účet není ještěuzavřen.Předpovědi na vládní úrovni jsou eufemisticky řečeno velminevhodné – to není úkolem státu.
Jak se stavíte k dokumentu nazvaném energetická politika vlády?
Záleží na tom, jaký bude mít obsah. Pokud se bude jednat o centrálníplán řízení energetiky, pak jej samozřejmě odmítám. Pokud se budejednat o závazný projekt , který povede v krátké době k deregulaci aliberalizaci energetiky, stanoví termíny a postupné kroky, popřípadě iosobní odpovědnost ministerských úředníků a bude dostatečná politickávůle tento program uskutečnit, pak proti takové energetické politicenení možné mít žádné výhrady.
MPO vypracovává jednu verzi energetické politiky za druhou vpravidelných několikaměsíčních intervalech již od roku 1993 a mnohéverze neobsahovaly špatné návrhy. Bohužel chybí politická vůlederegulaci a liberalizaci provést – tj. schválit závazný dokument kjejímu provedení a ten pak skutečně splnit. Nevidím, že by se situaceměnila k lepšímu.
Jedním z argumentů, proč dostavět JETE, je soběstačnost v energetice?
To je naprostá iluze. Proč bychom nemohli systematicky dovážetelektřinu, když ji někdo dokáže vyrobit levněji. Podívejme se na toobecněji – koupil by někdo něco dražšího, pokud má možnost získat tolevněji? Místo toho, abychom spotřebovávali náš kapitál a práci přivýrobě zboží, které můžeme levněji dovézt, bychom se měli soustředit nato, abychom, co nejlepším způsobem vyráběli to, po čem je na trhupoptávka (na domácím i světovém). Tím, že zabráníme dovozu levnějšíhozahraničního zboží, tím také prodražíme domácí výrobu a zhoršíme našeodbytové možnosti. Kauzalita je přesně opačná, než se populárně uvádí -platí, že čím více budeme dovážet (tj. čím levnější budou vstupy oprotisubstituční domácí výrobě) tím více a levněji budeme moci vyrábět avyvážet. Typický příkladem je plyn, kdy nám monopol Transgasu zajišťujevyšší ceny než by mohly být a tím se zvyšují náklady českých výrobců ati ztrácejí konkurenceschopnost právě vůči zahraničí. Anielektroenergetika není výjimkou z tohoto pravidla.
Děkuji za rozhovor.
