V nedávné době jsme byli svědky veřejných protestů zemědělců zaudržení a zvýšení podpor, předávání petic, třesení rukou s politiky ajejich slibů vyhovět vzneseným požadavkům. „Ty tomu houby rozumíš“,umravnil jednoho z přítomných novinářů hvězda zemědělské demonstrace,rolník Petr Roubec (Profit 4.11.2002) a přesně tím vystihl úroveň„diskuse“ o tomto oboru. Nikdo se již neptá proč platit, ale pouze nato kolik a jakým způsobem. Zároveň se cítí povolání hovořit ozemědělství pouze lidé, kteří mají pole, několik krav a každé ránokydají hnůj. Jejich hobby, protože o smysluplné ekonomické aktivitě sejiž nedá hovořit, jsou ostatní, držíc ústa a krok, povinni financovat.
Zemědělství vytváří asi 1,1 % HDP, v roce 2001 zaměstnávalo celkem 156000 lidí (3,4 % z práceschopného obyvatelstva, 1,5 % z obyvatelstvacelkem ) a bylo podporováno 28,5 miliardami korun, což je platba182.000 Kč na jednoho farmáře. Od roku 1995 zemědělské podporyvyčíslené dle metodiky OECD, dosáhly téměř 207 miliard korun, z čehožby české zdravotnictví žilo zhruba dva roky.
Uvnitř zemědělství jsou však ostrůvky s ještě větší koncentracíiracionality a kde se při bližším pohledu čísla stávají neuvěřitelnými.Průměrná cena bílého cukru na světovém trhu v roce 2001 činila 248,94dolarů za tunu (9469 Kč/tuna při kurzu 38,04Kč/USD) s trendem ksnižování jak ceny cukru, tak kurzu USD (3.10.2002; 194,10 USD/tunadodání prosinec, tj. 5 976 Kč za tunu). Světová nadprodukce cukrudosáhla marketingovém roce 2000/2001 celkem 1,5 mil. tun, zásoba 63,2mil. tun, tedy celkem 47,81 % světové roční spotřeby a byla taknejvyšší v celé historii. Průměrná cena cukru pro české spotřebitele vroce 2001 byla 21,65 Kč/kg. Cukrovka se pěstovala na 77.498 hektarechpůdy, (1,8 % z celkové rozlohy orné půdy), což při pracnosti 46,44hodiny na jeden hektar vyžadovalo práci zhruba 1800 zemědělců. Rozdílmezi cenou domácích výrobců 18,14 Kč/kg v roce 2001 a průměrnou cenoudovozů 10,13 Kč/kg, byla 8,01 Kč. Při domácí spotřebě za toto období442.700 tun cukru, spotřebitelé příčinou tarifních překážek a dalšíchzásahů státu (cukerní kvóty) přišli o celkem 3,54 mld. Kč. Když tutočástku rozpočítáme na zemědělce zabývající se produkcí cukrovky, činilapodpora v tomto segmentu zemědělství 1.970.000 Kč na jednoho pracovníka.
Je celkem jisté, že tato suchá čísla politiky ani zemědělce nezajímají.Zajisté snesou celou řadu argumentů proč zemědělství podporovat, odpotravinové bezpečnosti, udržení zaměstnanosti a osídlení venkova,„údržby krajiny“, „solidarity“, až po geniální „protože to dělajívšichni“, které by se však v konfrontaci s ekonomickými fakty ukázalyjako absurdní. Zemědělci ale mají právo říkat co chtějí, protoževnímání užitku je ryze subjektivní a dosud máme určitou svoboduprojevu. Na druhé straně odmítnutí podporovat zemědělce, nikohoneohrožuje na životě, zdraví a bezpečnosti. Chápu, proč se nesmívraždit a loupit, ale naprosto nechápu, proč bych měl někomu něcoplatit. Proto by každý občan měl mít možnost odmítnout financovatzemědělské podpory, vyžádat si od státu vrácení adekvátního podílu zdaní a obdržet kompenzaci za zvýšené ceny potravin. Ať platí zemědělcůmti, kdo pociťují z jejich počínání užitek.
