Minstr průmyslu a obchodu Milan Urban v rozhovoru pro televizi NOVA 3. února 2005 nastínil, jak bude vypadat připravovaná novela zákona o reklamě, kterou zpracoval jeho úřad na základě novoročních slev v českých super a hypermarketech. Inspirací mu byl dopis pana Slavíčka z Brna, na kterého nezbyl v Carrefouru zlevněný sporák.
Sociálnědemokratický regulátor a přerozdělovač dotací pod záminkou ochrany spotřebitele hodlá nařizovat, jaký minimální počet kusů zboží má být v prodeji při slevách, kdy mají slevy probíhat, jak mají být informováni spotřebitelé. Možná se dočkáme toho, že všechny slevy budou schvalovat úředníci na ministerstvu, popř. na České obchodní inspekci.
Výprodej skladových tepláků, který se objeví jako lákadlo na letáku nejmenovaného hypermarketu, bude pak nejspíš vypadat asi takto: „101 kusů, ve dnech 3. až 6. tohoto měsíce, cena 99 Kč, původní cena 299 Kč“. Takže zajdu před obchod, stoupnu do fronty, spočítám řadu zda nejsem za limitem a pro jistotu se ještě zeptám, kdo tu stojí na tepláky. Absurdní? Nikoli. A mám jistotu, že bez tepláků neodejdu.
Pan ministr však zapomněl na jednu významnou věc. Nejenom, že proti němu stojí silný protivník v podobě super a hypermarketů, ale hlavně silný protivník v podobě spotřebitele, tedy toho, na koho se ministr ve své dobré vůli odvolává. Spotřebitel se především dívá na cenu zvláště pak, jedná li se o výprodej), a ta díky regulačním nápadům ministra bude vyšší o náklady na zabezpečení podmínek zákona či na hledání třetí cesty, tj. jak zákon obejít. I to stojí peníze. Takže kdo je nakonec potrestán? Není to ani prodejce, není to ani ministr, ale je to spotřebitel, který vytáhne z peněženky více korun, aby byl chráněn.
Nebuďme naivní ani hloupí, že si super a hypermarkety nenajdou cestu, jak se vyhnout hloupému nařízení. Hlupákem a naivcem tak zůstane jen ministr Urban a jeho úřad. Spotřebitelé by měli být spíše než před akcemi obchodníků chráněni před akcemi Urbanova úřadu.
