Skupina „Stařešinů“ v čele s Koffi Annanem a Jimmy Carterem se v posledních dnech pokusila přispět ke stabilizaci Zimbabwe. Odpovědí však bylo důrazné „diktaturu si rozvracet nenecháme“. Narušitelé do země vpuštěni nebyli. Pokračuje tak povolební vývoj, kdy Mugabe již měsíce s vítěznou opozicí trochu absurdně vyjednává o sdílení moci. />/>/>
Diktátor se měl podle nenaplněné dohody stát prezidentem, opozice měla získat vládní většinu a kontrolovat policii. Vlastní partajníci ze ZANU-PF tehdy Mugabemu vyčítali, že je zaprodal. Avšak předčasně. Diktátorova „dohoda“ s perzekuovanou opozicí totiž měla od počátku mouchy. Polooficiální milice stále mlátily protispolečenské kverulanty. Mugabe měl i nadále ovládat armádu. Vojáci se přitom přeorientovali na řízení země do té míry, že o tom, kdo ovládá koho, diskutují jen optimisté. Realistický přístup totiž o militarizaci pochybovat neumožňuje. I kdyby se sám Mugabe chtěl s opozicí dohodnout, nemůže. Je pod tlakem vojáků a radikálů ve vlastní straně. Ti mohou ztratit více než stařík, který je formálně v jejich čele. />/>/>/>
Prohlubující se rozklad může vést k definitivnímu zhroucení mocenských struktur, a tím k osvobození od diktatury. To by mohlo platit i v Zimbabwe. „Dobrých“ špatných zpráv není málo. Šťastnější Zimbabwané jedí kořínky a termity. Několik milionů uprchlo a většině ostatních hrozí hladomor. Podle Lékařů bez hranic ohrožuje 1,4 milionu cholera. />Demonstrace proti lhostejnosti vlády k bezprecedentní epidemii ukázala, že diktatura ostražitá ještě je. Nechala demonstranty zbít. />/>/>
Financování státu je bezprostředně závislé na hyperinflační produkci peněz. Bezcenný papír potištěný národními symboly a stále více nulami však nikdo nechce. Vládní(!) noviny vyžadují platby předplatného v cizí měně. Platí se také poukázkami na benzín a rozmáhá se barter. Popsat roční míru inflace znamená učit se nové číslovky. Ceny se za den skoro zdvojnásobují. Je proto pochopitelné, že učitelé označily zvýšení mezd o 18 tisíc procent za nehorázné. />/>/>
Dokonce již ani Mugabeho strana nemá na mzdy. Množí se rezignace mezi straníky, ale i mezi vždy preferovanými vojáky. Policisté, kteří nerezignovali, nepokrytě přepadávají. Výpadovka na letiště je k tomuto účelu zvlášť vhodná. Pohybují se tam lidé, kterým je ještě co vzít. />/>/>
Rozhodný úder mohou režimu zasadit vládci ostatních zemí v regionu. Africkou unii k intervenci vyzval keňský premiér. Ten se letos ocitl v podobné situaci jako zimbabwská opozice. Byl nucen jednat o spolupráci s protivníky, které ve volbách (nejspíše) porazil. Někteří představitelé však mají ke starému marxistovi Mugabemu myšlenkově blízko. Do tohoto tábora patří i Thabo Mbeki, hlavní vyjednavatel dohody mezi vládou a opozicí a dnes již jihoafrický exprezident. V JAR však došlo k politickým změnám a noví politici nejsou tak zcela příslušníci „staré školy“. Situace se mění rychle i v Zimbabwe. To je pro své sousedy namísto dřívější oboustranně výhodné obchodní výměny nanejvýš zdrojem rychle se šířící cholery. Proti ní zimbabwská vláda (můžeme-li o ní ještě hovořit jako o konsistentním celku) nechce, či spíše již vůbec nedokáže zasáhnout. Ze zbídačeného Zimbabwe má proto oprávněné obavy i lokální velmoc, JAR. Ať již nové vedení JAR chová k Mugabemu jakékoli sympatie, pragmatismus by k oželení případných ideových principů a solidarity dnes vedl již snad jakéhokoli vládce jednajícího ve vlastním zájmu.
(původní neupravená verze)/>/>/>
