Socialismus si spojuji s neefektivností, zahálkou, leností, lhaním voličům, korupcí, „krádeží“ prostřednictvím vysokých daní, vyvlastňováním, nadměrnou regulací a spoustou dalších negativních vlastností. Socialismus v dobách mého mládí představoval v ekonomické oblasti centrálně, administrativně, státně, stranicko, byrokraticky, plánovitě řízené hospodářství. Bohužel, i v současné době se zdá, že se prostřednictvím řady opatření „Eurokracie sociálních inženýrů“ všech zabarvení a některých NGO plíží socialismus zpět.
Bojovat za zachování a prohloubení individuální svobody, soukromého vlastnictví, tržního systému, svobodného obchodu a principu panství práva se jeví zvláště důležité dnes, kdy nejenom v Evropě, ale i v některých dalších vyspělých zemích opět obchází strašidlo socialismu a kolektivismu. Kolektivistické harašení už není pouze slovní, ale ukazuje se, že jde i o harašení zbraněmi. Když se v této souvislosti podíváme do historie na problémy, které přerostly z lokálních a původně nepříliš významných konfliktů ve velké, tak zjistíme, že se na vzniku těchto konfliktů vždy v té nebo oné míře podílely síly, které byly velmi úzce spjaty s kolektivistickým myšlením. A teď zpátky k nám.
Takovou vyvlastňovací zkouškou, co tato společnost vydrží, bylo již v roce 2000 nepřátelské převzetí IPB, na kterém se stát a jeho instituce podílely. Stát dal garance za stovky miliard korun soukromé firmě a dovolil vyvlastnění soukromého subjektu a jeho předání jinému. Co na tom, že daňoví poplatníci tuto akci platí dodnes.
Kolektivisté se vyznamenávají i v dalších oblastech. Není to tak dávno, co mamutí polostátní ČEZ ovládl některé distribuční společnosti. Mnohým podnikatelským subjektům pak vzrostly během krátké doby náklady na elektrickou energii až o desítky procent. Podobně ceny rostou drobným spotřebitelům, kteří by měli být chráněni tzv. regulací, kterou stanovuje Energetický regulační úřad. Ve skutečnosti je však cena asi vyšší než by musela být a než odpovídá příjmům českých domácností a výkonnosti podnikatelských subjektů. Rekordní zisky, které ČEZ vykazuje jsou samozřejmě „tvořeny“
i platbami občanů a firem za energii.
Kolektivismus, vyvlastňování, nadměrná regulace, závist a náznaky téměř „třídního boje proti milionářům“ čouhá skoro ze všech návrhů předkládaných ministrem Rathem. Chybí už jenom, aby zavedl cenový úřad, který bude dohlížet na neposlušné lékárníky, „zlobivé praktiky“ a „drzé stomatology“. A pak obnoví činnost Státní plánovací komise, která by určovala co, kdo, kolik, kdy, jak a za kolik bude spotřebovávat. Svými návrhy ohrožuje v dlouhodobé perspektive celý zdravotnický stav a pacienty, v krátkodobé především ty, kteří vzali svůj osud do rukou a snažili se uspět v privátní sféře.
