V mládí jsem mnoho svých sobotních odpolední trávil v divadle sledováním Tarzana nebo Jima z džungle, jak bojovali v bažinách a džunglích proti silám zla. Džungle a bažiny existovaly, přece jsme je znali.
Kdy jste ale naposledy slyšeli slovo džungle nebo bažina? Zmizely snad z povrchu zemského? Ne, pouze byly z politických důvodů přejmenovány. Nahradily je lužní lesy a deštné pralesy. Veřejnost může být stěží popohnána k tomu, aby jako šílená prosazovala záchranu džunglí a bažin, ale pokud jde o deštné pralesy, to je jiná. S touto novou terminologií se už všichni smířili, snad kromě armády. Ta stále nazývá kamufláž bojových uniforem svých mužů odstínem džungle. Asi by ji měli přejmenovat na odstín deštného pralesa.
Před mnoha lety existovali tuláci, povaleči, pobudové a potulní dělníci. Také oni však zmizeli. Nyní už máme jenbezdomovce. To občas působí potíže. Když se mě někdo ptá, zda jsem pro pomoc bezdomovcům, jsem na rozpacích. Nevím, zda jsem tázán na pomoc někomu, kdo přišel o dům při tornádu, záplavách či hurikánu, nebo na pomoc línému povaleči. Používání slova bezdomovec je levičáckou hříčkou, která má vytvořit morální ekvivalenci mezi tragédií jako dílem Božím a tragédií vzniklou vlastním zaviněním.
Je ještě další termín, který mě mate – pečovatel. Když někdo říká: „Viděl jsem dívku jdoucí po ulici se svým pečovatelem,“ nevím, s kým vlastně šla. Mohla to být její matka, její otec, opatrovnice, doktor, právník, policista nebo kadeřník. Možností je nekonečně mnoho. Tak proč působit nedorozumění a neříci jednoduše: „Šla se svým otcem.“
Stejně matoucí je klasifikace rodilého Američana.1 Kdykoli vyplňuji formulář a najdu kolonku, ve které se mě ptají, zda jsem rodilý Američan, zatrhnu ano a vyzývám všechny, kteří se narodili ve Spojených státech, aby tak také učinili.
Také takzvané afroamerické určení původu jen vytváří problémy. Co když se člověk afrikánského nebo egyptského původu narodil ve Spojených státech? Je také Afroameričanem?
Na mnoha amerických univerzitách se vyučují kurzy jako Násilí a rod nebo Rodová nerovnost. Trvalé a neústupné ignorantství může být omluvitelné kdekoli jinde, ale ne na univerzitách.2 Rod je gramatický termín, klasifikace, jejíž pomocí jsou tříděna a skloňována podstatná a přídavná jména. Například ve francouzštině znamená „le“ člen pro mužský a „la“ člen pro ženský rod. Rod a pohlaví jsou dva rozdílné koncepty, které nejsou vzájemně zaměnitelné. Mimochodem, asi by vám připadalo komické, kdyby se vás kamarád neptal na váš sexuální, ale rodový život.
Kromě ignorance mohou být univerzitní profesoři navíc i hloupí. Dříve se šéf katedry nazýval předsedou, dnes byla funkce předsedy katedry nahrazena sexuálně neutrálním křeslem katedry.3 Sám jsem v této pozici na George Mason University a odmítám být ztotožňován s křeslemjako kusem nábytku. Když bývám příležitostně uváděn jako křeslo, nabídnu obvykle moderátorovi, že dokáži, že jsem předsedou.
Zůstaňme ještě chvíli na akademické půdě. Rektoři předstírají obvykle svou morální výši zdůrazňováním důležitosti univerzitní rozmanitosti. Ať už tím myslí cokoli, určitě to neznamená politickou rozmanitost. Většina univerzit je baštami levice. Velmi často i více než devadesát procent členů fakult a administrativních pracovníků volí Demokratickou stranu. To, co rektoři skutečně míní růzností, je, jinak řečeno, naplňování kvót podle rasy a pohlaví, ale nikdy ne kvóty politické.
John Milton předpovídal: „Když běžný jazyk v jakékoli zemi přestane odpovídat pravidlům a zvyklostem a stane se zvráceným, směřuje země k záhubě.“ To uvádím jen pro případ, že byste nechápali náš dnešní mravní úpadek.
