Bryan Caplan ve své knize The Myth of the Rational Voter (recenzi knihy naleznete v listopadovém čísle Terra Libera) zastává názor, že v ekonomii existují jisté základní pravdy, na nichž se shodne drtivá většina ekonomů. Naproti tomu pro laickou veřejnost tyto zjevné pravdy vůbec zjevnými nejsou, lidé systematicky dělají ve svých ekonomických soudech chyby. Caplan pak vyvozuje, že pro vylepšení politických opatření by bylo účelné, aby se lidé stali vzdělanějšími v ekonomii. Někteří ekonomové nicméně nepředstavují intelektuálně následováníhodný vzor.
Článek elitního světového odborníka z Princeton University Paula Krugmana, třetího nejcitovanějšího ekonoma v letech 1990-2000 na blogu deníku New York Times se zabývá otázkou, zda válka v Iráku mohla způsobit americkou recesi. Překvapivá není tak odpověď, jako její zdůvodnění. Krugman píše:
Faktem je, že válka pro ekonomiku obecně znamená expanzi, přinejmenším v krátkém období. Připomeňme, že velkou depresi ukončila Druhá světová válka. Deset miliard dolarů, které každý měsíc utratíme v Iráku jde hlavně na Američany produkované statky a služby, což znamená, že válka ve skutečnosti podporuje poptávku. Jsou jistě nekonečně lepší způsoby, jak peníze utratit. Ale v době, kdy je problémem pokles poptávky, slouží irácká válka jako WPA (Works Progress Administration – pozn. M.F.) tím, že přímo i nepřímo podporuje zaměstnanost.
Krugmanův sloupek je brilantní ukázkou toho, s jakým klidem lze do mediálního světa vypouštět mýty. O tom, zda velkou depresi ukončila druhá světová válka, lze s úspěchem pochybovat, jak například ukazuje ve svých pracích (zde a zde) historik Robert Higgs, rozhodně o dané věci nepanuje mezi ekonomy konsensus, který by svědčil ve prospěch Krugmanova tvrzení.
K tvrzení, že válka (a ničení) podporuje ekonomiku, se svými argumenty vyjádřili mnohá desetiletí před Krugmanem např. Bastiat a Hazlitt. Krugmanovi to nic neříká. Žije v jiném světě. V jeho světě si rozbíjíme svá okna, čímž podpoříme ekonomiku; v jeho světě lidé vítají povodně, tsunami, nálety a atomové bomby, které za léta nahromaděné kapitálové statky v mžiku zlikvidují. Lidé pak budou moci pracovat od rána do noci, budou stavět, nakupovat, investovat a ekonomika bude vzkvétat. Jak triviální!
Zdá se, že Krugman bude výjimka potvrzující Caplanovo pravidlo. Nicméně, patří-li Krugman ke světové ekonomické vědecké elitě, něco to o současném stavu „vědy o lidském jednání“ vypovídá. Obrázek to není růžový.
