Rád bych učinil několik poznámek k článku Jana Čulíka „PodleSvětové zdravotnické organizace je americké zdravotnictví kvalitou na72. místě na světě, Británie na 26. místě“ (Britské listy, 19. 12.2007).
Na úvod je na místě zdůraznit, že jako klasický liberál samozřejmě preferuji, aby se oblast zdravotnictví co nejvíce řídila principy svobodného trhu.Nehodlám ale nějak specificky hájit americký systém zdravotní péče, ato mj. z toho důvodu, že tento systém se ve skutečnosti od svobodnéhotrhu, jak jej chápají liberálové, dosti odlišuje. V nejlepším případělze říci, že jde o systém smíšený, s vysokým rozsahem státníchzásahů. Sám fakt, že americké zdravotnictví vykazuje ten či onen neduh,tudíž ještě nutně neznamená, že viníkem je „svobodný trh“, resp. údajnánedostatečná socializace či etatizace amerického zdravotnictví. Takovétvrzení by bylo nezbytné podepřít dalšími přesvědčivými argumenty adůkazy, které by doložili příčinnou souvislost mezi těmito jevy. Tolikpro pořádek, neboť výše uvedeného logického omylu se autoři článků naBritských listech dopouštějí velmi často.
Nyní se pokusim uvést na pravou míru některá Čulíkova tvrzení.
1) Z empirických údajů vskutku vyplývá, že USA má podstatně lepší výsledky v léčbě nádorů než Velká BritánieK tomuto závěru dospěla např. odborná studie „Recent cancer survival in Europe: a 2000-02 period analysis of EUROCARE-4 data“, ZDE kterou letos publikoval prestižní medicínský časopis Lancet Oncology. Z této studie mj. vyplývá, že „survival rate“ u 13 ze 16 zkoumaných typů nádorů je v USA nejvyšší na světě.Velká Británie naopak patří v tomto směru k zemím s nejhoršími výsledky(porovnáváme-li evropské státy a USA). Podotýkám ovšem, že se jedná oúdaje za období 2000 – 2002. O této studii informovala celá řadabritských médií – např. BBC ZDE , Guardian ZDE a Daily Telegraph. ZDE
Ke srovnání nabízím i stručnou analýzu National Center for Policy Analysis „U.S. Cancer Care Is Number One“, ZDE , která vychází mj. právě z výše uvedené studie.
2) Ad: Hodnocení „kvality“ systémů zdravotnictví Světovou zdravotnickouorganizací Čulík cituje blíže nespecifikovanou studii Světovézdravotnické organizace, podle níž je americké zdravotnictví „co dokvality“ údajně na 72. místě, zatímco Británie zaujímá 26. příčku. Zdejde zřejmě o chybný údaj, neboť USA je dle dotyčné zprávy WHO ZDE ve skutečnosti na 37. místě. To je ovšem podružný detail.
Podstatné je, že zmíněnou zprávu WHO „The World’s Health Report 2000 – Health systems: Improving performance“ ZDE v žádném případě nelze považovat za objektivní posouzení kvality zdravotní péčev různých zemích. Kritéria hodnocení byla totiž nastavena tak, žepředem zvýhodňují zdravotní systémy s kolektivistickým systémemfinancování zdravotní péče a silným přerozdělováním.
Žebříček„kvality“ zdravotnictví WHO je totiž výsledkem indexu založeného napěti faktorech, kterým je přisouzena následující „váha“:
1. Úroveň zdraví dané populace: 25%
2. „Distribuce zdraví“ v populaci: 25%
3. „Responsivita“ systému, tj. nakolik flexibilně a pohotově systém reaguje na přání a potřeby pacientů: 12.5%
4. Distribuce této „responsivity“: 12.5%
5. „Finanční férovost“ / „sociální spravedlnost“ financování zdravotní péče: 25%
Tak např. tzv. „finanční férovost“ systému WHO měřilatak, že nejprve zjistila, jak velké procento příjmu (nad životníminimum) domácnost vynakládá na zdravotní péči, a poté posuzovala, jakáje distribuce tohoto podílu mezi všemi domácnostmi v dané zemi. Nejlépeby dle tohoto ukazatele byla hodnocena taková země, v níž všechnydomácnosti vynakládají na zdravotní péči stejné procento svého příjmu(ať již 100 % či nulu). Tak např. pokud by stát prostřednictvím danífinancoval veškeré výdaje na zdravotní péči, pak by žádný občannevynakládal vůbec nic ze svého příjmu (po zdanění) na zdravotní péči– a takový systém by byl v očích WHO „maximálně férový“. Ať již si otomto ukazateli myslíme cokoli, s kvalitou zdravotní péče jako takovou nemá nic společného (podrobněji viz Glen Whitman ZDE ). Totéž platí o dalších dvou ukazatelích(viz. výše bod 2. a 4.) — oba de facto preferují zdravotní systém, vnemž je úroveň zdraví či „schopnost vnímat a uspokojovat potřebypacientů“ sice všeobecné horší, ale je rovnoměrněji rozložena.Tedy systém, v němž mají všichni občané sice díky zdravotní péči lepšízdraví, ale panují rozdíly mezi zdravotním stavem jednotlivých lidí,bude hodnocen podle tohoto ukazatele hůře, než systém, v němž mají všichni občané stejně mizerné zdraví.
Domnívám se, že pokud chceme hodnotit kvalitu zdravotní péče, měli bychom se zaměřit především na výsledky zdravotní péče, tj. nakolik zdravotní péče v daném státě zlepšuje lidské zdraví.Je třeba dodat, že kritizovaná zpráva WHO není ani v tomto směruuspokojivá. Úroveň zdraví v jednotlivých zemích totiž WHO posuzujepouze na základě jediného ukazatele: pravděpodobné délky životapři narození (resp. „disability-adjusted life expectancy – DALE“).Pravděpodobnou délku dožití při narození přitom ovlivňuje celá řadajiných vlivů (v neposlední řadě i životní styl samotných občanů), kterénemají žádnou souvislost s kvalitou zdravotní péče jako takovou.
Ať tak anebo tak, mělo by být jasné, že tuto zprávu Světové zdravotnické organizace rozhodně nelze používat coby argument v diskusích, v nichž jde o srovnávání úspěšnosti léčby těch či oněch (popř. všech) chorob a poruch zdraví v rámci různých systémů zdravotní péče.
