Nízkonákladovým linkám hraje do karet i drahá ropa
Počet lidí využívajících leteckou dopravu stále roste. Přesto pro velké americké letecké společnosti nastávají zlé časy. Většina z americké velké šestky (Delta Airlines, American Airlines, United Airlines, Continental Airlines, US Airways a Northwest Airlines) za poslední tři roky zkrachovala, nebo je těsně před krachem. Naopak nastal boom tzv. nízkonákladových aerolinií a podobný trend se objevil i v Evropě. V poslední době se však ukazuje, že oba druhy společností se v USA sbližují. Vzniká nový typ firmy, která nabízí letenky za nižší ceny než tradiční aerolinie a s větším komfortem oproti normálním nízkonákladovým dopravcům.
Za to Usáma nemůže
S oblibou se říká, že problémy velkých amerických leteckých společností se odvíjejí od okamžiku teroristických útoků na Světové obchodní středisko 11. září 2001. Za současné dlouhodobé problémy ale Usáma bin Ládin nemůže. Jde o proces, který začal v roce 1978, kdy došlo k deregulaci americké letecké dopravy. V té době vzniklo (stejně jako dnes v Evropě) velké množství nových leteckých společností, kterým se začalo říkat nízkonákladové neboli low cost carriers.
Drtivá většina nováčků velice rychle zkrachovala, ale ostatní začali postupně odkrajovat tržní podíly „starým“ společnostem. Nové firmy nabízely nízké ceny především díky odlišnému charakteru svého provozu: zpravidla měly leteckou flotilu tvořenou jednou značkou starších a menších letadel, využívaly menší a méně nákladná letiště a především nepoužívaly tzv. „hubbing“ (tj. shromažďování pasažérů na velkých letištích) a nevytvářely sítě spojení. To jim umožňovalo lépe využívat svých strojů, které trávily mnohem kratší dobu na letištích a mnohem delší dobu ve vzduchu než u starých aerolinek.
Nízkonákladoví přepravci těžili také z mnohem flexibilnější, méně početné (zhruba o třetinu méně zaměstnanců ve srovnatelných kategoriích), odborově neorganizované, a tudíž výrazně levnější pracovní síly. Kromě toho začali využívat jinou cenovou politiku: zprvu velmi levné letenky zdražovali spolu s tím, jak se zaplňovala letadla. V 90. letech levným společnostem pomohl prodej přes internet. Jejich podíl na americkém trhu tak v polovině 90. let dosáhl zhruba 15 %.
Kupujte u Boeingu
Za normálních okolností by tento vývoj velké společnosti výrazně pocítily, ale v jejich prospěch hrál nafouknutý hospodářský boom druhé poloviny 90. let, který vytvořil třídu obchodních cestujících, ochotných připlácet si za luxus. Zlom přinesl konec konjunktury v roce 2000 – a pak přišlo 11. září. Tradiční společnosti ztratily bohaté klienty a musely najednou držet nízké ceny, aby se vyrovnaly svým nízkonákladovým konkurentům (což při jejich vyšších nákladech znamenalo, že na mnohých trasách prodělávaly a musely je opustit). Zároveň neměly dostatek hotovosti a splácely leasing za drahá letadla. Došlo na propouštění a odprodej letadel, která začali masivně nakupovat právě konkurenční nízkonákladoví dopravci. Ti obsazovali i opuštěné letecké trasy.
Velké společnosti většinou nejsou zajištěny proti výkyvům v cenách ropy – na rozdíl od nízkonákladových přepravců. Nastává tak paradoxní situace, kdy navzdory rostoucí ceně paliv se ceny nízkonákladových společností v podstatě nemění. Tradiční společnosti také omezily nákupy letadel, které pak koupily právě levné aerolinky. Dnes tak na rozdíl od minulosti vlastní nové a levné stroje, což dále zvyšuje jejich výhody (mají náklady o 30–50 % nižší než tradiční společnosti).
Ta chvíle se blíží
Podíl levných dopravců na americkém trhu dnes činí zhruba jednu třetinu a roste. Ovšem tento úspěch s sebou nese některé změny. Tradiční nízkonákladové společnosti se začínají vyvíjet a některé z nich se začínají posouvat na trhu „vzhůru“, směrem k tradičním společnostem. U největších levných společností padl jeden z hlavních rozlišovacích znaků – neexistence svozných center v rámci „hubbingu“. Společnosti jako Southwest nebo JetBlue už začaly vytvářet své sítě. Stejně tak začínají poskytovat cestujícím vyšší komfort a svým zaměstnancům některé sociální výhody. Ale díky své minulosti jsou stále mnohem efektivnější než tzv. velké společnosti.
Trochu jiná je situace v Evropě, kde jsou velké letecké společnosti v podstatně lepší situaci než v USA. Je to díky tomu, že zde došlo k deregulaci letecké dopravy až v roce 1997, tedy téměř o dvacet let později než v Americe, a také tím, že většina evropských států stále všemožně chrání své „národní“ letecké přepravce – zejména tím, že omezuje přístup jejich konkurentů na letiště. Levné společnosti v Evropě tak zůstávají převážně britsko-irským fenoménem, tj. fungují v zemích s menší regulací v této oblasti. Ovšem i v zemích EU je trend rozvoje nízkonákladových společností jasný. Je navíc jenom otázkou času, kdy první nízkonákladoví přepravci nabídnou transatlantické lety – tím zasadí poslední ránu velkým společnostem v USA a vážně ohrozí velké evropské dopravce, neboť většina jejich zisků jde právě z transatlantických letů.
