Tuto větu jsme mohli slyšetnedávno v mediích. A stejně tak ji bylo možnoslyšet i v minulosti, každý rok několikrát. Je to ve své podstatě stížnostod výrobců směrem k objektu jejich zájmu, od kterého očekávají, že by mohljejich hlasy vyslyšet a podat jim pomocnou ruku ve formě zásahu proti „levnémudovozu“. Jinými slovy, domácí výrobci žádají po státu (úřadu), aby je zbavil tétokonkurence. V tomto světle se již čtenář může divit, co to vlastně domácívýrobci chtějí udělat, proč se zbavit konkurence? Vždyť konkurence je prospěšná,konkurence snižuje ceny a rozšiřuje volby zákazníka, prospívá růstu trhu. Pojďme se podívat na celou věczblízka a rozebrat pozice jednotlivých subjektů na trhu.
Domácí výrobci (např. dřevěnýchhraček) evidují pokles zájmu o svou produkci. To je poměrně jednoduché doložitčísly, které mají k sami k dispozici, neboť je používají ke svýmmarketingovým účelům. Tato čísla vykazují pokles prodejů a varují prodejce, žeje něco v nepořádku. Výroba na sklad není pro většinu firem zajímavá.Pokud domácí výrobci nalezli konkurenci, která přebírá jejich pozice na trhumají v zásadě vyhráno, protože znají svou konkurenci a znají jejichvýrobky a ceny a mohou tedy posoudit, co láká zákazníky k zahraničnímvýrobcům. Může nastat ještě jiná situace. Výrobci vědí, že jim klesají prodeje,ale není možné najít konkurenci, která by zákazníky přebírala, protože žádnánení a pokles prodeje je zapříčiněn poklesem ochoty zákazníků kupovat právětoto zboží. To je trochu jiná pozice než předchozí, protože není koho vinit anení přímý soupeř. Vinit zákazníka, že si nekupuje to, co právě já prodávám jevelmi ošidné, ale hlavně na to skoro nikdo neslyší.
Vraťme se k situaci, kdykonkurence přebírá zákazníky, ti jí generují tržby a konkurence sílí. Cose to vlastně děje na analyzovaném trhu?Jednak musíme připustit, že obchod (směna) se realizuje a tedy zákaznícidobrovolně nakupují. To je velmi důležitý předpoklad, který můžeme považovat napoměrně robustní, neboť bez obchodu nejsou zákazníci. Tedy zákazníci kupují anakupují to, co považují za výhodnější. Realizují subjektivní rozhodování oceně a kvalitě. Zákazníci mají na výběr koupit za vyšší cenu výrobek domácíchvýrobců, který dosahuje určité úrovně kvality a také mají na výběr výrobekz dovozu za nižší cenu, který dosahuje také nějaké kvality. Hodnoceníkvality a ceny je na každém individuálním zákazníkovi, nikdo jiný to posouditnedokáže. Zejména úředníci, které vyzývají domácí výrobci k činu majíznačně svázané ruce. Mohou nabídku na trhu posoudit ze svého individuálníhohlediska, ale to opravdu nelze považovat za objektivní a jediné správné.
Pokud zákazníci preferují jinénež domácí zboží, mají k tomu jistě své důvody, které nemůžeme hodnotit,pouze respektovat. Pokud nechtějí vyšší kvalitu výrobků, kterou nabízejí domácívýrobci a jsou ochotni akceptovat zejména nižší cenu výrobků z dovozu jeto silný tržní impuls (informace), která ukazuje projevené preferencezákazníků. Tato informace je cenná a velmi důležitá pro domácí výrobce, kteříčelí poklesu prodeje svých výrobků. Domácí výrobci nabízejí výrobky, kterénepovažují zákazníci za tu nejlepší volbu. Možná dosahují vyšší kvality, ale zavyšší cenu, kterou nejsou zákazníci ochotni akceptovat, neboť majík dispozici lepší nabídku konkurence. Jinými slovy domácí výrobci nabízejízboží takové kvality a ceny, které není na prvním místě volby zákazníka.
Jaké jsou možnosti řešení, pokudvýrobce čelí úspěšnější konkurenci? Zejména se přizpůsobit potřebám zákazníka,případně jeho potřeby vhodně nasměrovat. K tomu slouží klasickémarketingové nástroje jako je reklama a podpora prodeje. Komunikovat sezákazníkem a rozpoznat jeho potřeby je základ úspěšného obchodu. Všichni majístejné možnosti a záleží na jejich schopnostech, zda dokáží zdůraznit nižšícenu nebo určitou kvalitu a přesvědčit tak zákazníka o svých výrobcích.
Jaké jsou očekávané činny úřadus cílem pomoci (ochránit) domácí výrobce? Nikdo nečeká, že úředníci vyrazído obchodů a budou zkoumat potřeby zákazníků a možnosti použití reklamy. Ne,očekává se, že úřad zajistí překážky pro dovoz výrobků z jiných zemí tak,aby se pomohlo domácím výrobcům a uškodilo konkurenci. Zajímavé je, že nikdynejde o koncového zákazníka, který je zdrojem všeho podnikání, který má svépotřeby koupit… Na toho se při stavění překážek obchodu zapomíná. A přitom je to on, který má újmu. Ve valnévětšině případů se zvýší cena dovážených výrobků, což jej jistě nepotěší. Spíšemůžeme identifikovat zákazníkovu újmu ze zvýšení ceny. Na druhé straně je vidětprospěch domácích výrobců, kteří jsou rádi, že konkurenci byla přistřiženakřídla. A na úřadu je, aby rozhodl, zda je vyšší prospěch domácích výrobců neboújma zákazníků. Toho není úřad schopen, raději využije možnosti „naslouchat“jedné straně, která je více organizovaná.
A tak úřad staví překážky obchodus cílem ochránit zákazníka před výrobky „pochybné“ kvality z dovozu,ale zejména s cílem relativně zlepšit postavení domácích výrobců, kteřínejsou schopni dostat zákazníka na svou stranu, protože neprodávají výrobkynejlepší volby. Otázkou je, komu takové jednání úřadu prospívá? Jedna strana jesnadno identifikovatelná. Nechť sám čtenář posoudí, jaké zásahy do svobodnéhoobchodu byly učiněny, o kterých se aktuálně hovoří a jak jsou odůvodněny.
