Když mne toho loňského jara a léta navštívil na chalupě student Michael Durčák s prosbou o konzultaci na téma Klausových bankovních seminářů, byl jsem potěšen. Už během přípravy té bakalářské práce a tím spíš v definitivní podobě této knížky se ukázalo, že i metodami věd historických se dají zachytit důležité a zajímavé souvislosti ve snahách našeho mládí – zvláště když autor na tu práci vynaloží tolik úsilí a energie a píše ji s invencí přesvědčeného, že téma rozhodně nesmí uniknout do zapomnění. Už ta nesamozřejmost, že „bakalářka“ má vyjít jako knížka, byla doprovázena dalšími třemi – vlastně čtyřmi – překvapeními. Knížku se Michael rozhodl věnovat památce našeho krátce předtím zemřelého generačního druha Tomáše Ježka. Knížku prý hodlá vydat Liberální institut. Vydání podporuje hlavní aktér Václav Klaus a je ochoten do ní připsat pár vstřícných slov. A to poslední překvapení se týkalo mne: byl jsem požádán o napsání předmluvy ke knížce. Můj první pocit byl, že nemám na tak nesnadně strukturovaný příběh tří či čtyř mušketýrů ještě jednou po dvaceti (a třiceti) letech. Pak jsem šel do sebe a přijal tu nabídku jako výzvu. A nakonec – v mém věku blízkém střední době dožití – jsem to pozvání pochopil jako příležitost, za kterou jsem vděčný. Jedná se o příležitost ke smíru alespoň setkáním na stránkách jedné knížky. Knížky o časech, kdy jsme si všichni byli docela blízko, po časech, kdy jsme si byli naopak docela vzdáleni. Takové příležitosti se nestávají každý den, a jejich přehlédnutí či nepřijetí už pak zpravidla znamená jen pozdní lítost. Ale co víc: během promýšlení předmluvy jsem si uvědomil, že problém mám po tom půlstoletí profesionální kariéry ekonoma i sám se sebou. A že i kvůli mně samotnému, skládání mých vlastních účtů za 50 let profesní dráhy, je to pozvání dar.
Listy.cz: Mladí ekonomové po dvaceti – a ještě jednou po 30 letech
0 Sdílej
