Dříve byla malá firma firmou, která je malá, a středně velká firma bývala firmou, která je středně velká. Dnes existuje, jako ostatně téměř ke všemu, definice Evropské unie. Podle definic vydaných Evropskou komisí je „malý podnik“ podnikem do 50 zaměstnanců a „středně velký“ podnik je společností od 51 do 250 zaměstnanců. Toto kritérium slouží k rozličným programům podpor, dotací, zvýhodněných úvěrů a k začlenění „panelu malých a středně velkých firem“ do korporativistického modelu tvorby legislativy Evropské unie.
EU začala vymýšlet nové programy na pomoc malým a středním firmám s cílem stát se do roku 2010 nejdynamičtější ekonomikou světa. Zjevně se nepoučila.
Státní zásahy k takovému cíli nepovedou, ani pokud jsou tentokrát směřovány vůči firmám do 250 zaměstnanců. Naopak. Každé zvýhodnění a každá dotace povedou jen k dalšímu podvázání ekonomiky. Nehledejme žádné speciální role malých a středně velkých firem. Jejich úlohou je dosahovat zisku pro jejich vlastníky, v tom se neliší od velkých firem. Jediné, co může firmám pomoci, je, aby národní státy i EU daly od nich ruce pryč a nechaly je svobodně podnikat.
Proč nemá stát pomáhat malým firmám
Jedním z důvodů podpory „malých“ a „středně velkých“ firem je prý existence podpory velkých, kterou je prý třeba vykompenzovat. Existence zvýhodňování velkých firem (např. v podobě investičních pobídek) ovšem neimplikuje nutnost začít „zvýhodňovat“ též „malé“ a „středně velké“. Spíš bychom měli hovořit o nutnosti zamezit zvýhodňování velkých firem. Tím se vytvoří rovné podmínky a žádné speciální zacházení s „malými“ a „středně velkými“ firmami nebude potřeba.
To, co „malé“ a „středně velké“ firmy ke svému rozvoji potřebují, je svoboda a rovné – tj. státem nepokřivené – podmínky. Nevytvářejme nová pokřivení, abychom vykompenzovali existující distorze. Odstraňme pouze veškeré škodlivé zásahy státu. Jedině tím vytvoříme skutečně rovné podnikatelské prostředí.
Rovná daň a zrušení pobídek
Jedním z kroků, které je třeba udělat, je odstranění investičních pobídek, které zvýhodňují velké a znevýhodňují malé.
Aby mohlo mít zhruba 200 vybraných velkých investorů v České republice daňové prázdniny, podléhají tisíce „malých“ a „středně velkých firem“ sazbě daně z příjmu právnických osob ve výši 24%. Další statisíce živnostníků podléhají vysokým odvodům a progresivním daním. Toto zdanění zisku snižuje podnikatelům možnost investic a rozvoje jejich firem.
Když vláda velebí systém investičních pobídek a zdůrazňuje objem zahraničních investic, už nedodává, že tisíce „malých“ a „středních“ firem nemůže investovat 24% svého zisku, protože je musí odvést na dani. Každá koruna od státu, která pomohla „vytvořit“ pracovní místo velkého investora, je koruna státem sebraná, která zabila pracovní místo jinde. Zrušení systému investičních pobídek odstraní toto dodatečné břemeno uložené na malé a střední firmy a všichni bez ohledu na velikost by mohli být zdaňovány stejnou sazbou. Zrušení CzechInvestu a agendy s výběrovým udělováním pobídek spojené ušetří daňovým poplatníkům další stamiliony korun.
Investiční pobídky jsou podivnou politikou, která lákáním jedněch vytlačuje druhé. Nízké daně a odstranění byrokracie jsou základním receptem na zlepšení podmínek pro podnikání. Receptem jak pro „velké“, tak pro „malé“ a „středně velké“.
Omezení byrokracie
Omezení byrokracie je dalším impulsem k pomoci „malým“ a „středně velkým“ firmám.
Asi nejlepším řešením by bylo zrušit všechny ty „operační programy“ pro malé a střední podnikatele, zvýhodněné půjčky a dotace. Zrušením těchto agend by se snížila byrokracie a zároveň by se mohly snížit daně. Dnešní systém vede k tomu, že se daří podnikateli, který napíše „dobrý projekt“, tj. žádost o podporu z peněz ostatních daňových poplatníků, a nikoliv podnikateli, který ve férové soutěži uspěje u svých zákazníků. Bohužel tyto programy jsou mnohdy evropské a jejich zrušení není možné. Dokud bude EU tyto programy mít nebo dokud bude EU existovat, budou existovat i tyto neblahé tržní distorze, které vždy pomáhají vybraným podnikatelům na úkor drtivé většiny ostatních.
Musíme tedy omezit alespoň ty dotační programy, které jsou ryze české. Musíme omezit byrokracii tam, kde to navzdory pravidlům EU můžeme učinit. Např. v systému rovné daně již nebudou podnikatelé vyplňovat trojí daňové přiznání – finančnímu úřadu, zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, ale jen jedno – budou platit rovnou daň, která již bude všechny tři složky obsahovat.
Omezit zadlužování státu
Dalším důležitým impulsem zlepšení podmínek pro „malé“ a „středně velké“ podniky je zlepšení dostupnosti úvěrů.
Nikoliv byrokratickým opatřením, ale ústupem státu z úvěrového trhu. Stát se zadlužuje a tím vytlačuje soukromé investory z úvěrového trhu. Banky raději kupují státní dluhopisy, místo aby se zabývaly pracným a riskantním bankovním byznysem, tj. poskytováním komerčních úvěrů. Emisí dalších a dalších dluhopisů – vršením stamiliardových deficitů – stát jednak tlačí úrokovou míru nahoru a jednak vysává z bank zdroje, které by jinak mohly používat na půjčky podnikatelům.
K omezení děsivého a drahého deficitu samozřejmě nestačí jen omezit byrokracii, snížit daně a věřit v blahodárné efekty nižších daní. Je třeba odstranit všechny škodlivé dotace, tedy podstatně omezit výdajovou stranu státního rozpočtu. Odstranění rozpočtových deficitů pomůže podnikatelům neskonale více než selektivní zvýhodněné půjčky a dotace. Ty jsou vždy jen slabou náplastí na tíživé zdanění a vysoké úroky způsobené státem.
Nechceme tedy žádné speciální programy a výhody, žádnou podporu exportu, žádné zvýhodněné úvěry, žádná daňová zvýhodnění, žádné dotační programy. Chceme zrušit existující zvýhodnění ať již se týkají malých, středních či velkých firem. Chceme dát firmám svobodu podnikání a tím je vystavit férové soutěži. Podpora podnikání pro mě znamená jediné – nechte firmy konat, bez vměšování státu.