Co ale sloveso “manipulovat” vlastně znamená? Může znamenat prostou obsluhu stroje nebo zacházení s určitou věcí. Mnohem častěji má ale, zdá se, pejorativní nádech, možná i jakýsi vzrušující přídech nevšednosti. Vždyť kdo by nechtěl být burzovním spekulantem a manipulovat s cenami? Co to tedy ti nehodní chlapci s kurzy dělají? Přeneseně, falšují kurzy, dávají jim jinou hodnotu, než by bývaly byly měly, kdyby … . Už nadbytečný počet přívlastků “by” naznačuje téměř jistotu vznášející se utopie. Zkrátka, manipulovat dnes znamená “nečestně” využívat určitý nástroj k dosažení svých cílů.
Z manipulace je obviňována Čína v souvislosti se svým fixním měnový kurzem. Ministři financí a centrální bankéři zemí G7 se ujali symbolické role sedmi statečných. Na pranýři stanula zlobivá Čína. Vy, zlí komunističtí kapitalisté z Dálného Východu, se obohacujete na náš účet, křičí na ně neméně oškliví manipulátoři z Evropy a Spojených států. Protože kdo nemanipuluje měnovou politikou s námi, manipuluje proti nám. Závody v míře znehodnocování měnového kurzu v minulých letech suverénně vyhrávaly Spojené státy. EU utřela nos, i když snižováním úrokových sazeb dělala co mohla. Proti americkému dolaru vzrostla hodnota eura od poloviny roku 2001 do konce roku 2004 o 60%. Na americké kapitalisty však vyzráli všemi mastmi mazaní Čínané. Když v době asijské krize v roce 1997 Čína nedevalvovala pod silným tlakem jüan, oddechla si pravděpodobně i uklizečka v Bílém domě. To ještě netušila, jak se situace během dalších osmi let radikálně změní. Čína si postavila hlavu a drží fixní kurz jüanu dodnes. A ač prezident Bush poslal na Čínu takřka sněhovou lavinu, tedy svého vyjednavače Johna Snowa, Čínská zeď je pevná jako prvek s tvrdostí deset.
Snow dlouho nechápal, že když někomu nadává a obviňuje ho, tak k dohodě zřejmě nemůže dojít. Změnil taktiku a přešel od biče k cukru. Já vás přestanu obviňovat z manipulace a vy za to revalvujete jüan, myslel si chytrý John. Tůdle!, zaznělo sborově od “svaté” čínské trojice, prezidenta Jiang Zemina, premiéra Wen Jiabaa a guvernéra čínské centrální banky Zhou Xiaochuana! Čínané jsou mazaní. Znají totiž senátora Schumera, který v americkém Senátu bije se v prsa obvinil Čínu z manipulace s měnou, čímž zhatil šanci na posun v jednání o vývoji kurzového režimu jüanu. A aby toho nebylo náhodou málo, zahájil kampaň za uvalení cla ve výši 27,5% na veškeré čínské zboží.
Senátor Schumer je jistě chytrý muž a tak by nám dokázal osvětlit jak k číslu 27,5% došel. Než k tomu dojde, pokusíme se na to přijít vlastními silami. První možností je, že si ho pan senátor vycucal z prstu. Tu snad můžeme zavrhnout, i když jeden nikdy neví. Druhou možností je sofistikovaný výpočet s množstvím proměnných a konstant. Mohli bychom se domnívat, že oněch magických 27,5% by znamenalo vyrovnání obchodní bilance mezi Čínou a Spojenými státy. To bychom však mohli senátora zaskočit otázkou, proč zrovna vyrovnaná obchodní bilance je oním řešením, když mnohé vyspělé země mají s Čínou přebytek. A tak se ptám, není vyrovnaná obchodní bilance tak trochu málo? Mimochodem, obvinit pana senátora z protekcionismu není na místě. Sám se být protekcionistou necití a basta. Zpět k otázce. Možnou odpovědí by byla protiotázka pana senátora: A co když povede těch 27,5% zrovínka k přebytku na obchodním účtu? Množství otázek se vrší, tak přidáme ještě jednu: a jaký přebytek je ten správný? 10 miliard, 50 miliard?
Věc věru zapeklitá. Čáru přes rozpočet dělá jakýmkoli návrhům na odvetná opatření nezvratná ekonomická věda. Ta totiž udeří vždy a všude, padni komu padni. Ona totiž čínská centrální banka nemanipuluje tak docela sama. Mistrem světa je dokonce v této disciplíně, tedy v manipulaci měnovou politikou, někdo úplně jiný, než nebohý obviněný guvernér čínské centrální banky Zhou. Ano, je to náš velký oblíbenec Allan Greenspan. Jak ten si za posledních 18 let jenom zamanipuloval, radost pohledět. V roce 1987 si zamanipuloval poprvé a odvrátil hrozící recesi. Co naplat, že se ta nestvůra (recese) objevila za tři roky zase. Greenspan ještě netušil, že ho čeká slastných deset let bezstarostné manipulace. Dost času na to vytvořit pěknou cenovou bublinku. Do cesty se mu připletl zrovínka rozvoj počítačových a jiných technolgií a tak udeřilo na Nasdaqu. Cenová bublina splaskla v roce 2000, hospodářství na tom začalo být zle nedobře a to byla dobrá příležitost jak si zamanipulovat zase jinak, řekl si Greenspan. A jak si usmyslel, tak konal: v roce 2001 snížil úrokové sazby z 6,5% až na 1,75% a v roce 2003 až na 1%. A jedeme dál. Pravděpodobně za účelem vytvoření povedené sinusoidy začal Greenspan úrokové sazby minulé léto zase zvyšovat a ejhle: po roce a kousek máme sazby v USA na 4% a vzhledem k hospodářské situaci se tempo manipulací jen tak nezmění. Oproti americkému centrálnímu bankéři je jeho čínský protějšek, s odpuštěním, žabař.
S tímhle máslem na hlavě už se to kritizuje o poznání hůř. Ovšem to platí pro každého, kdo tvrdí, že nějaký národ či země manipuluje měnovou politikou. Nejdříve by si měl zamést na svém vlastním dvorečku. Každá nekrytá měna je zmanipulovaná. Vždyť měnové manipulace, odborně (či spíše efuemisticky) monetární politika, je nedílným nástrojem každé centrální banky. To je pak těžké nemanipulovat, když je manipulace předmětem vaší činnosti. Každá centrální banka manipuluje jak nejlépe umí. Některá méně, některá více, některá lépe, některá hůře. Ale manipulují všechny. Tím, že Spojené státy kritizují Čínu za manipulaci měnou, si nevědomky dávají gól do vlastní brány.
Pravým důvodem snahy USA o revalvaci či flexibilitu jüanu není vpravdě posvátný smysl pro spravedlnost, ale prachobyčejná ignorance. Velmi populární politika Spojených států “ožebrač souseda svého” (pomocí depreciace dolaru) totiž na mazané Čínany s jejich fixním kurzem neplatila. A to se Američanům prostě a jednoduše nelíbí. Hledají důvod jak to ospravedlnit. Jenže ona politika “ožebračování sousedů” se Američanům “spravedlivě” vrátí. Ona to totiž není žádná výhra. Chvíli, možná i několik let, se zdá, jak je ta depreciace kurzu (expanzivní měnová politika) báječný vynález a jak cizinci ostrouhali, ale má to své stinné stránky. Zejména pak hospodářský cyklus, který se nakonec projeví v nákladné realokaci zdrojů a změně výrobní struktury. Spojené státy by měly z manipulace nejdříve obvinit “svou” centrální banku a pak se teprve porozhlížet jinde.
