Šéf Madety Milan Teplý v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl několik skutečností, které odporují základní finanční gramotnosti. Je s podivem, že jde o majitele a šéfa tak významného podniku. Pojďme se na to podívat.
Pan Teplý začátkem rozhovoru uvedl, že Madeta bude letos zisková. Gratulujeme a jsme rádi, že podnik bude v zisku. Nicméně záhy uvedl: „Je prohřešek být v zisku, nedosáhneme na podporu.“ Tomu moc nerozumíme. Proč by měla firma, která je v zisku, usilovat o dotace a chtít po státu, aby ji vyplácel podporu?
Podnikatelé nesou všechna rizika, a pak jim náleží také všechny zisky. Je s podivem, že pan Teplý řekne v jednom rozhovoru několik protimluvů:
„My jsme podnikatelskou chybu neudělali. A že nám ani na rovinu nikdo neřekne, že nedostaneme nic,“ a následně: „Neměli jsme zafixováno. Nikdo nás nevaroval, kdo mohl pohyb cen energií odhadovat?“ a poté dodá: „Já se 30 let snažím držet nějakou úroveň výroby. Teď to nesnížím. Proto jsem neinvestoval do technologií.“
Kde udělali soudruzi z Madety chybu?
Především v tom, že neměli zafixované ceny energií. Tuto chybu neudělalo mnoho občanů, kteří ceny zafixované měli. Je s podivem, že přední mlékárna si ceny energií nefixovala, a teď se diví, že jí stát nic předem neřekl. Nicméně informovat o cenách energií není úloha státu, je to úloha podnikatele zajistit si všechny informace potřebné pro své podnikání. A i kdyby stát přece jen chtěl firmy o energetice informovat, jak takové pohyby mohl stát předpokládat? Jedině, kdyby Putin dopředu informoval, že napadne Ukrajinu, v čemž je hlavní příčina energetické krize. Další chybu Madety je, že firma v době velkých zisků neinvestovala do technologií. Investice do technologií neznamená šizení zákazníků, ale například optimalizace, digitalizace interních procesů, logistiky, řízení, výroby a tak dále. Investice do technologií firmě umožní vyrábět více při stejných či dokonce nižších nákladech. V konečném důsledku tak vedou k ziskovosti společnosti.
Ziskové společnosti dotace nepotřebují a neziskové si je nezaslouží.
Dále se v článku opakuje narativ, že velké podniky mají být zadotovány. „Není možné, aby podnikům naší velikosti nikdo na tuto situaci nepřispěl,“ hřímá šéf Madety. Je potřeba opět připomenout, že stát nemá žádné vlastní prostředky. Stát žije z peněz, které vybere na daních, a jen ty může rozdávat. Aby stát mohl peníze rozdat, musí je někde vzít. A to buď vybrat na daních, anebo si půjčit.
Ovšem půjčit si není pro stát žádná výhra. Dluh se musí splácet, a čím větší je dluh státu, tím větší jsou i splátky dluhu. V roce 2021 přesáhl státní dluh hranici 40 % HDP, což znamená, že každý měsíc stát zaplatí za splátku dluhu tři miliardy korun. Jsou to „pouze“ přibližně 2,5 % toho, co stát v roce 2021 měsíčně vybral na daních. Na neslavném případu britské premiérky Trussové jsme viděli, že se vláda v malé ekonomice nemůže zadlužovat donekonečna – přijde totiž chvíle, kdy bude úrok již tak vysoký, že ho nebudou chtít platit ani politici z cizího (našeho). Navíc nyní můžeme předpokládat, že ekonomika bude v útlumu, a tak může být měsíční relativní splátka dluhu vyšší než 2,5 % a to z toho důvodu, že stát vybere na daních méně.
Pane Teplý, chcete podporu státu pro svoji ziskovou firmu za cenu toho, že tak prohloubíte státní dluh? Co uděláte se ziskem, ponecháte si ho? Je spravedlivé, aby vám na chod firmy přispívali daňoví poplatníci? Napište nám.
