Představme si své město jako podnik, jako speciální korporaci. Kdo ho vlastní? Občané? Nikdo? Proč?
Města, jak je známe, nemají akcionáře – přinejmenším ne v pravém smyslu slova. Obyvatelé města mají jistá práva, ale nevlastní podíl v akciovém smyslu slova. Můžete prodat a koupit akcie firmy Apple, ale nemůžete koupit a prodat akcie San Franciska.
Proč nemůžeme vlastnit město stejně tak, jako můžeme vlastnit komerční akciovou společnost? Jednak proto, že města nevydávají akcie. Na rozdíl od komerční společnosti není město vlastněno mnoha akcionáři, z nichž by každý vlastnil svůj podíl. Města takhle prostě nefungují.
Místo akcionářů má město obyvatele a voliče. Místo investorů do akcií financuje město svoji činnost uvalováním daní a vydáváním dluhopisů. Místo zisku se města snaží pečovat o veřejné blaho. A když města zkrachují? Místo, aby vyklidila pole lepším konkurentům, pokračují i s problémy dál.
Ti, kdo ve městě vlastní pozemky a budovy, by měli mít největší zájem na rozvoji města, ale ani oni nejsou akcionáři. Ani úředníci, kteří mají přímý prospěch z příjmů města, nemají byť jedinou akcii. Město vlastně nevlastní nikdo. Neměli bychom se tedy divit, že určité části města připomínají pozemky nikoho – nepořádek, krádeže, zanedbávání.
Jak by to šlo zlepšit? I v tomto případě si může veřejný sektor vzít ponaučení z fungování soukromého sektoru. Zaprvé, pracoviště mnoha firem často připomínají města. Za druhé, podniky vlastněné zaměstnanci a společenství vlastníků mohou prosperovat. Z toho plyne ponaučení, že města by měla využívat předností akciového vlastnictví.
Pracoviště firem jako města
Všimněte si, jak se někdy soukromá pracoviště podobají městům: Továrny, banky i obchody mají své interní uličky a ulice, mají dokonce i své vlastní klima (takže vždycky někdo nadává, že je moc zima nebo moc teplo). Většina pracovišť se podobá městům jen částečně s chodbami místo ulic a šéfy místo politiků. Ovšem některá pracoviště rozsahem plochy i služeb města překonávají.
Letecká továrna Boeingu v Everettu ve Washingtonu má, pokud jde o plochu, největší budovu na světě. V hale má firma i vlastní ulice (na elektrická vozidla), železniční stanici, požární stanici, bezpečnostní službu a čističku vody. V areálu je banka, zdravotní středisko, školka, pět stánků s kávou firmy Tully a 19 jídelen a restaurací. Některé velké firemní komplexy obsahují supermarkety, restaurace, fitness centra a dokonce i bydlení pro některé zaměstnance. Firma Ford Motor Company se kdysi pokusila založit celé město a továrnu na zpracování kaučuku v Amazonii, projekt firemního města ale zkrachoval. Jelikož pracoviště se podobají městům svým rozsahem, může studium pracovišť leccos přinést i pro zlepšení správy na komunální úrovni.
Firmy vlastněné zaměstnanci fungují
V čem se města mohou poučit z úspěšných pracovišť? Samozřejmě v mnohém. Jak ukázal Oliver Porter, který pomáhal zakládat město Sandy Springs v Georgii, města mohou těžit z obchodního modelu, který používají velcí developeři a generální dodavatelé. Sandy Springs využívá výběrová řízení na dodávky většiny služeb – opravy ulic, údržba parků apod. Město má jen kontrolní výbor, který sleduje výdaje. Příkladu Sandy Springs následovala další města ku prospěchu jejich rozpočtu i občanů.
Další důležité poučení pro městskou správu představují firmy řízené zaměstnanci. V USA je nyní přes 11 tisíc firem vlastněných zaměstnanci, v nichž pracuje 13 milionů zaměstnanců-vlastníků. Firmy vlastněné zaměstnanci existují od malých firem, kde je majitel jediným zaměstnancem, až po obří firmy, jako je baskická Mondragon Corporation s ročními příjmy přes 18 miliard dolarů a se 152 tisíci zaměstnanci.
Podíly na vlastnictví u nových firem a u nových měst
Proč podniky vlastněné zaměstnanci fungují? Protože vlastnictví zaměstnanců spojuje motivace zaměstnanců a zájmy podniku jako celku. Studie ukazují, že za jinak shodných okolností firmy vlastněné zaměstnanci mají o 6 až 14 procent vyšší efektivnost. Zaměstnanci s podílem na zisku pracují usilovněji než námezdní pracovníci.
Podíly zaměstnanců na vlastnictví pomáhají skloubit zájmy těch, kdo ve společnosti pracují, a společnosti jako celku. Řízení firmy, na kterém se podílejí investoři i zaměstnanci, chrání jak investory, tak zaměstnance-vlastníky. Jaký by byl pravděpodobný výsledek aplikace stejného principu na města? Pořádek, prosperita a harmonie.
Města vlastněná obyvateli
Předpokládejme, že by projekt nového města chtěl následovat příkladu firemních start-upů a akcie města by se rozdělily mezi investory a rezidenty. Běžné město dnes něco takového neumožňuje. Kdyby ale město mělo charakter akciové společnosti, mohlo by takové začínající město sladit zájmy obyvatel a obce jako celku.
Takové nově zakládané město by připomínalo běžné spoluvlastnické bydlení, kde obyvatelé mají hlasovací podíl při správě domu a společných pozemků. Jinými slovy, obyvatelé vlastní majitele domu, kde bydlí. Některé projekty spoluvlastnického bydlení dokonce rozsahem předčí menší města, např. Bronx’s Co-Op City má přes 55 tisíc rezidentů, vlastní obchody, školy, parky a kostely. Podobně by to fungovalo v případě celého města, kde by obyvatelé měli spoluvlastnický podíl.
Jak nejlépe základní jmění rozdělit? Nejdřív by jako u komerčních start-upů hlavní balík akcií držel hlavní investor. Postupnou nabídkou akcií by ale začali větší a větší podíl držet samotní obyvatelé.
Města samozřejmě nejsou firmy za účelem zisku. Města mají obyvatele. A obyvatelé mají práva. Každé město založené na spoluvlastnictví by muselo nabídnout záruky těchto individuálních práv, spravedlivý postup při řešení sporů a vládu práva.
Obyvatelé a další držitelé hlasovacích práv takové městské korporace by měli samozřejmě právo volit svého předsedu či ředitele, měnit stanovy a jinak rozhodovat o záležitostech města. Jako další ochranu individuálních práv by mohlo každé takové město přijmout pravidlo „lidového veta“, které umožňuje každému hlasovat proti libovolné vyhlášce, nařízení, směrnici apod. Taková ochrana akcionářů neexistuje ani v konvenčních akciových společnostech. Princip lidového veta by mohl obohatit aplikaci korporátního práva pro komunální účely.
Pravidla rozhodování ve společenství vlastníků
Nad tím, jak nejlépe uplatnit principy společenství vlastníků či družstva na nová města, zůstává řada otazníků. Některé nám zodpoví aplikace plug-and-play managementu Olivera Portera. Zákon o právních formách (The Model Business Corporation Act (2010)), přijatý 24 státy USA, poskytuje dobrý zdroj vhodných základních pravidel právních forem a rozhodování na úrovni družstev a společenství vlastníků. Odpovědi na další otázky přinese až konkrétní praxe.
Města nakonec selhávají, když jejich obyvatelé nevěnují dostatečnou péči jejich záchraně. A kdy se obyvatelé přestávají o obec zajímat? Když si je jimi město jisté. Když vynucuje bolestivé oběti, aniž by poskytovalo základní služby. Tyto problémy možná vznikají proto, že města potřebují vlastníky.
Příklady ze soukrom
ých pracovišť mohou městům přinést inspiraci pro nová řešení starých problémů. Existence firem vlastněných zaměstnanci ukazuje, jak podíl zaměstnanců na základním jmění může podporovat obecný zájem. Co by se stalo, kdyby nově zakládané město nechalo své obyvatele vlastnit hlasovací vlastnická práva k městu? Myslím, že by stálo by za to to vyzkoušet.
