Výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu bývá často označováno za olympiádu bankéřů a finančníků. Zatímco na olympijských hrách v Sydney platí staré Coubertinovo heslo „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!“ už jen pro hrstku sportovců, protože většina sportovců podává vrcholné výkony s cílem zvítězit, tak v Praze je pro účastníky výročního zasedání nejdůležitější se zúčastnit. Tím se mylně vytváří dojem, že v Praze snad zvítězí všichni, protože Mezinárodní měnový fond a Světová banka jsou instituce, bez nichž by se svět zmítal v chudobě a v hospodářském chaosu. Takovému názoru napomáhá mimo jiné málo kvalifikovaná kritika a opozice reprezentovaná tzv. hnutím proti globalizaci. Takže v Praze na rozdíl od Sydney se patrně nedočkáme vrcholných intelektuálních výkonů účastníků konference, kteří přijeli hlavně proto, aby byli viděni na prestižní akci.
Nebýt obav z pouličních střetů, mnozí lidé by si příprav megalomanské konference vůbec nevšimli. Je pravděpodobné, že převažujícím obsahem zpráv z průběhu konference budou pouliční estrády tzv. antiglobalizátorů. Hřebíkem do rakve MMF by však bylo, kdyby historie v souvislosti s pražskou konferencí zaznamenala velkolepé noční strahovské reje, první úspěšnou aplikaci informačních technologií při masovém uvěznění hotelových hostů, či dlouhodobé obléhání kongresových budov, aniž by si povšimla razantních změn ve struktuře a fungování Mezinárodního měnového fondu. Tato skutečnost by opravňovala k domněnce, že tzv. hnutí proti globalizaci se stává hlavním důvodem existence MMF. Pak by bylo možné, že MMF bude skrytě podporovat toto hnutí, které napomáhá posilovat jeho autoritu. Ta už byla mnohokrát zpochybněna. Nejnověji poradní komisí pro mezinárodní finanční instituce amerického Kongresu, kterou vedl renomovaný ekonom Allan Meltzer. Podle zprávy komise MMF neadekvátně reaguje na měnící se podmínky ve světovém hospodářství. Velkým podílem poskytovaných krátkodobých půjček, které mají „hasit požáry“ v jednotlivých členských zemích, se navrací do období před 30 lety, kdy MMF fungoval v systému Bretton Woodských dohod, mimo jiné v systému pevných měnových kurzů.
Podle zprávy Meltzerovy komise by se MMF měl soustředit na prevenci vůči vznikající panice na finančních trzích a její eliminaci hned na počátku. Finanční panika nevyhnutelně vede k hospodářskému otřesu, protože i solventní ekonomiky ztrácejí schopnost poskytovat úvěry. Nedostatek likvidních prostředků omezuje a zastavuje výrobu a způsobuje hospodářský chaos. Finanční pomoc poskytovaná MMF by měla být přístupná zemím, které splňují přísné podmínky, kterými jsou především kapitálově dobře vybavený bankovní sektor a zdravé veřejné finance. K finanční pomoci by se země mohly dostat jen zřídka, a to v případě systémové krize. To znamená, že MMF by měl převážně poskytovat úvěry zemím se zdravou ekonomikou. Mělo by platit, že země, která lépe splňuje náročná úvěrová kritéria MMF, by měla mít snadnější přístup k úvěrům a nižší úrokové sazby.
Neustále expandující krátkodobé půjčky by MMF měl poskytovat za podstatně vyšší úrokové sazby. Nejchudším zemím by v žádném případě neměly být poskytovány půjčky se subvencovanými úrokovými sazbami. Ty totiž pomáhají konzervovat hospodářský a politický status quo a oddalují strukturální reformy. Stejně devastující důsledky má praxe odpouštění minulých dluhů.
V současné době se MMF profiluje jako poskok pro ,,hašení“ geopolitických problémů a poručník zemí s transformujícími se ekonomikami. Geopolitická rizika v uplynulých sedmi letech ,,zvládl“ MMF tak, že 70 % ze standardních úvěrů směřovalo pouze do 11 zemí, které přitom mají přístup na kapitálové trhy. To je určité podivné. Větší polovina z těchto úvěrů směřovala do činností, z nichž přímo profitovaly soukromé firmy. K prostředkům MMF se tak dostávají především ti ,,šikovní“, kteří si to dovedou zařídit anebo vládnoucí oligarchie v zemích, které mimo všeobecné chudoby pochybně měřené hrubým domácím produktem na obyvatele žádná ekonomická kritéria nesplňují. V případě Ruska se štědrost MMF vysvětluje mohutným jaderným arzenálem a obavami plynoucími z možné nekontrolovatelné změny politických poměrů.
Jako špatný učitel se MMF projevil v průběhu asijské krize, kdy doporučoval zvýšit daně, snížit vládní výdaje a zvýšit úrokové sazby. Tato doporučení vůbec nerespektovala příčiny této krize způsobené nezodpovědným chováním bankovního sektoru, hlavně centrálních bank, a hlubokými rozpočtovými deficity. I opatrná stanoviska Meltzerovy komise ukazují, že pokud MMF nebude mít sílu se organizačně a funkčně transformovat, bude lepší ho zrušit, než aby jako zbytečný prvek ve světovém hospodářství škodil.
