(Z mises.org přeložil Jiří Rytina)

Zákony o minimální mzdě jsou většinou podávány jako regulace, které pomáhají všem. Pokud je někdo poškozen, tak to jsou bohatí kapitalisté, kteří si mohou dovolit nějaké peníze ztratit. Bohužel je skutečnost jiná. Abychom mohli objevit dopad zákonů o minimálních mzdách, tak musíme prozkoumat jejich účinky na vícero úrovních, tedy dopady viditelné, ale i zdánlivě neviditelné. Zvýšení mezd musí být nějakým způsobem zaplaceno a vzhledem k vzájemně provázaným vztahům na trhu se tu objevují tři hlavní hráči, kteří jsou minimální mzdou ovlivněni: zaměstnavatelé, zaměstnanci, spotřebitelé.

1. Zaměstnavatelé

Zaměstnavatelé čelí zvýšeným nákladům u faktorů produkce bez odpovídajícího navýšení jejich tržní hodnoty. Ačkoli minimální mzda je obhajována poukazováním na nadnárodní společnosti a zisky, které vykazují, tak McDonald’s a Wal-Mart nejsou jediní, kteří vyplácejí minimální mzdy. Ve skutečnosti, oni jsou ti nejméně postižení, neboť enormní zisky jim umožňují se vyrovnat s navýšením mezd.

Jsou to malé a vznikající podniky, kterým je zde nejvíce ubližováno. Místní firmy, které poskytují zaměstnanost ve svých sousedstvích lidem, kteří by jinak zůstali nezaměstnaní. Minimální mzdy trestají malé podnikatele snížením jejich zisků – speciálně pokud jsou u nich marže značně omezené, což zde bývá obvyklé. Tento fakt odradí podnikatele od otevírání svých podniků, a toto je negativní jev dvojnásobně, když také přihlédneme k faktu, že minimální mzdy jsou často reakce legislativy na nadměrné nabídky práce. Období, kdy jsou mzdy nízké je přesně tím obdobím, kdy je potřeba nově začínajících podnikatelů nejvíce.

Kromě toho, toto navyšování mezd nepočítá s přeorientováním nákladů podnikatelů jinam, tedy tam, kde se nabízí momentálně nejvýhodnější možnost. Čím vyšší jsou minimální mzdy, tím více lukrativní jsou pro podnikatele takové možnosti, jako například automatizace.

2. Zaměstnanci

Pro zaměstnance nejčastějším důsledkem bývá zkracování pracovní doby, nebo ztráta práce. Nic z toho tedy ve výsledku nepomáhá v navyšování celkové zaměstnancovy mzdy, což by mělo zastáncům stále připomínat, že dobré záměry nepřechází v dobré výsledky.

Mimoto, minimální mzda nabádá zaměstnavatele k diskriminaci méně kvalifikovaných lidí, jak dokládá obří nárůst nezaměstnanosti mladistvých v souvislosti s minimální mzdou. Toto bývalo běžnou praxí, důvodem, proč rasisté v minulosti podporovali ustanovování zákonů o minimální mzdě bylo, aby minimální mzda sloužila jako prostředek, jak vyloučit méně kvalifikované ne-bílé dělníky z pracovního trhu.

Dnes je navyšování minimální mzdy často obhajováno s úmyslem navýšení mezd pro skupiny nekvalifikovaných pracovníků. Bohužel výsledky jsou dnes stejné jako v minulosti, kdy tato legislativa sloužila k onomu vyloučení z pracovního trhu.

Thomas Sowell toto dále vysvětluje v Basic Economics:

„Nezaměstnanost mezi 16 a 17letými černošskými muži nebyla o nic vyšší, než mezi bílými muži stejného věku v roce 1948. Vše se změnilo, když započala série navyšování minimální mzdy, nejenom, že nezaměstnanost mladistvých černochů raketově vystoupala, ale dokonce se více než zdvojnásobila v porovnání s nezaměstnaností mladistvých bělochů. Do roku 1954 měřítko černošské nezaměstnanosti bylo dvojnásobné jako to bělošské, a dále pak tak setrvávalo či bylo na vyšší úrovni.“

Skutečným důsledkem minimální mzdy tedy je vytvoření podmínek, za kterých je nelegální pro méně kvalifikované lidi být zaměstnán, ostatně jako v případě černošské nezaměstnaností.

3. Spotřebitelé

Důsledky zákonů o minimální mzdě na spotřebitele jsou pocítěny skrz navýšení cen, kdy se firmy snaží nahradit část jejich zvýšených nákladů na produkci. Jelikož zaměstnanci jsou také spotřebitelé, tak jsou tímto navýšením postiženi, což samo o sobě snižuje jejich kupní sílu. Cenové navyšování, které doprovází navyšování minimálních mezd tedy snižuje reálné mzdy těch, kteří si se štěstím udrželi svou práci i nehledě na toto navyšování.

Kromě toho, jak minimální mzdy nutí ochuzované malé podniky k ukončení podnikání, dochází také k omezení výběru u produktů pro spotřebitele.

Stranou od těchto nevýhod zde existuje ještě další zápor: Mzdy ukazují pracovníkům hodnotu práce v různých odvětvích. Nízké mzdy často sdělují pracovníkovi, že by bylo nejlepší se vyhnout práci v těchto podmínkách a hledat zaměstnání jinde. Nicméně, když mzdy vyplacené za službu nepoklesnou společně s poklesem hodnoty dané služby, pak odstrašení (ve formě nižší mzdy) není přítomno a nemůže tak přesměrovávat zdroje k užitku s vyšší hodnotou. Pokud, jak někteří lidé tvrdí, jsou minimální mzdy nedostatečné pro naplňování potřeb pracovníků, pak by pracovníci měli přejít jinam.

Manipulování s minimální mzdou zabraňuje zaměstnancům využívat cenové signály, které jinak pracovníkům mzda nabízí – mzdy jsou konec konců cenou za práci. Pracovníci jsou tedy méně schopni určit, které průmyslové odvětví a obor má již dostatek pracovníků a které nikoliv.

Kdykoli vlády zasahují a pokřivují trh stanovováním cen, výsledek je vždy stejný: nesprávná alokace zdrojů, nesprávné investice a nárůst chudoby.

Aayush Priyank je 17 let starý středoškolský student žijící v Indii.