Miroslav Antl o zneužití povodní

„Je to nemravné a zvrácené zneužití povodňové situace.“
Řekl ten, který nemá rád gaunery. Miroslav Antl, náměstek policejního prezidenta, se takto vyjádřil na adresu jedné firmy, která v okolí neratovické Spolany po chemické katastrofě, která se zde odehrála během povodní, začala distribuovat letáky s nabídkou plynových masek.
Naznačil také, že proti této firmě budou učiněny právní kroky. Skrytý půvab spočívá v tom, že ty údajné právní kroky nebyly blíže specifikovány a zřejmě ani provedeny. V tomto případě nás může nedůslednost státního úředníka spíše jen těšit, protože jeho čipernost by znamenala uplatnění další z řady nesmyslných regulací života občanů v tomto státě. V České republice takovéto chování orgánů státní správy není bohužel nic zvláštního: například se zde stíhají lidé za vydání knížky (Michal Zítko) nebo vlastníte-li opravdu lukrativní pozemek, můžete očekávat hrozby vyvlastnění ze strany úřadů (Markéta Regecová). Přitom jde o naprosto normální činnosti. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví uznávají snad již i nejšpidlovatější socialisté a je základním předpokladem pro prosperitu společnosti. Stejně tak publikování jakýchkoliv názorů bez povinných vysvětlivek knižní (i jinou) formou zkrátka nesmí být zakázáno ve společnosti, která chce o sobě tvrdit, že respektuje základní lidská práva. V té samé společnosti by v žádném případě nemělo být také normální, že kovbojkami inspirovaní státní úředníci mohou činit „právní kroky“ vůči firmě, která zkrátka a prostě nedělá nic jiného, než že nabízí své produkty. Jedině trh (spotřebitelé) má právo určit, která nabízená služba či produkt je nemravným a zvráceným zneužitím situace, nebo opodstatněnou nabídkou ze strany producenta. Jde o staré dobré dvě křivky nabídky a poptávky a jejich chování. V prvním případě nebude o produkty zájem a firma bude tratit, v druhém případě se nabídka ujme a firma bude prosperovat.
Celá situace je o to úžasnější, že každý, kdo viděl záběry z místa havárie, musí takovou nabídku považovat za vysoce opodstatněnou. Desítky tun chlóru, které unikly ze Spolany, sežehly v okolí stromy, znehodnotily půdu a donutily obyvatele zavírat okna kvůli nedýchatelnému vzduchu, jsou tím nejpádnějším argumentem.
Další otázkou je to, proč ostré výroky padají na hlavu podnikatele plnícího mezery na trhu a uspokojujícího potřeby lidí a ne na představitele Spolany a státu (81,6 % akcií Spolany vlastní holding Unipetrol, který je z téměř 63 % vlastněn Fondem národního majetku).