Když jsem minulý týden listoval časopisem Ekonom, objevil jsem kromě celé řady zpráv, nad kterými zůstává rozum stát, i jednu, která mi vyrazila dech. Jak jistě u tohoto typu novinek nikoho nepřekvapí, týkala se Evropské unie. Na světlo světa se dostalo nařízení z roku 1997, podle kterého je nutné vyslovovat název jednotné měny „euro“ ve všech jazycích EU (kromě řečtiny) stejně. Měly by tedy zmizet lotyšské „eiro“, slovinské „evro“ a dokonce i maďarská výslovnost s nepovoleným přízvukem (autorka zapomněla na německé „oiro“, oblíbený zdroj lidových vtipů „euro-teuro“, narážejících na zvýšení cen v Německu po zavedení společné měny). Tolik stručná poznámka Ekonoma. Zprávu přinesla už 11. září i agentura Associated Press a prestižní magazín Forbes, nejde tedy o kachnu českých novinářů. Důvod nařízení zůstává – jako u většiny podobných bruselských výmyslů – nejasný. Nizozemský ministr financí Gerrit Zalm, který předsedal setkání ministrů 25 zemí EU, k tomu pouze řekl: [Odlišná výslovnost] pochopitelně příliš nepřispívá k jednotě a průhlednosti v Evropě“.
Zarážející jsou tři věci.
Zaprvé: Nařízení je staré sedm let, přesto o něm dosud nikdo nevěděl. Kolik podobných útoků na svobodu každého z nás ještě číhá v popsaných haldách papíru v kancelářích eurobyrokratů? A kolik ve všech nových směrnicích a nařízeních, které se produkují jako na běžícím pásu, či ve smlouvách s EU, které zástupci České republiky podepsali, aniž by je kdokoliv z nich byť jen letmo přečetl?
Za druhé: Nikdo se nad touto zprávou nepozastavil. Buď to nikoho v záplavě podobně bizardních zpráv z EU nepřekvapilo, nebo to svědčí o tom, nakolik si lidé váží svobody. Těžko říci, která z možností je horší.
A za třetí: Který z jazyků bude zvolen jako vzor výslovnosti pro ostatní? A jakým způsobem chtějí úředníci a politici kontrolovat dodržování tohoto nařízení? Bude mít každý z nás kapesní diktafon, který bude vše, co proneseme, posílat do Bruselu k jazykové analýze? Zdá se vám to přitažené za vlasy? Kdybych vám před deseti lety řekl, že nám bude nějaký úředník z Belgie nařizovat, jak máme mluvit, neťukali byste si na hlavu úplně stejně?
Bez ohledu na to, zda se k vynucování tohoto nařízení nakonec přikročí nebo ne, arogance námi placených byrokratů a politiků už teď překročila další mez. Nejen že zasahují do věcí ekonomických, sociálních či soukromoprávních – tentokrát se jim zachtělo určovat i naši řeč.
