Nápady souloží a díky tomu jsme na tom líp

Myšlenka vejde do baru. U baru sedí nápad. Dají se dohromady a za devět měsíců (možná u myšlenek je to za 9 sekund nebo devět minut) se narodí nova myšlenka.
Novorozená myšlenka má to nejlepší z obou rodičů.
Čím častěji se myšlenky páří, tím lepší máme znalosti a tím se máme lépe.
Ještě jste neslyšeli, že myšlenky mají sex?
Zní to podivně, ale čím víc o tom přemýšlím, zdá se mi to logičtější. Mám to od britského novináře Matta Ridleye. Ridley, autor knihy The Rational Optimist, tvrdí, že důvodem, proč se život lidí v čase zlepšuje, je, že myšlenky se pohlavně rozmnožují.
„Myšlenky se šíří prostřednictvím obchodu,” řekl mi Ridley. „A když se potkávají, můžou se spářit a můžete vytvořit kombinace různých myšlenek. Dobrým příkladem je polykací kamera, která snímá vaše útroby od polknutí po opuštění těla na druhé straně. Myšlenka na polykací kameru vznikla z konverzace mezi gastroenterologem a konstruktérem naváděných střel. Takovýto vznik nové myšlenky je podobný pohlavnímu rozmnožování v biologii. Při biologickém pohlavním rozmnožování se potkávají a rekombinují geny a výsledkem je nová kombinace genů. To samé, co vytváří inovace v biologii, vytváří inovace ve světě idejí a kultury.”
A život se zlepšuje.
„Naše životní úroveň během našeho života dramaticky vzrostla. Průměrný příjem na hlavu upravený o inflaci je třikrát větší, než když jsem se v roce 1958 narodil. A střední délka života je o 30 let delší.”
Toto zlepšení nenastalo díky centrálnímu plánování. Tento pokrok pohání spontánní trh tvořený svobodnými lidmi.
Ridley argumentuje, že dokonce i sex myšlenek mezi dvěma hloupými lidmi přináší lepší výsledky, než s jakými může přijít nadprůměrně inteligentní centrální plánovač.
„Pohled do minulosti ukazuje, že skupina lidí, kteří spolu hovoří v místnosti, ať jsou jakkoliv málo chytří, může dosáhnout mnohem víc, než skupina velmi chytrých lidí, kteří spolu nepromluví. Takže rozhodující není inteligence jednotlivců, ale způsob společenského fungování. Je to o tom, jak lidé komunikují a vyměňují si navzájem myšlenky.”
Připomíná mi to skvělého ekonoma Juliana Simona, autora knihy The Ultimate Resource (český název Největší bohatství), který léta stál proti všem a vysvětloval výhody populačního růstu, svobodné směny a mísení myšlenek.
„Měl jsem plné zuby pesimistů,” vysvětluje Ridley. „Když jsem byl student v 70. letech, dospělí nám říkali, že budoucnost je ponurá, ropa dochází, populační exploze nezastavitelná a hladomory nevyhnutelné. Nebyl nikdo, kdo by říkal optimistickou myšlenku o nevyčerpatelnosti zdrojů. Díky Simonovi víme, že zdrojů může být více a více díky lidské vynalézavosti. Cena přírodních zdrojů může dokonce v čase klesat a díky tomu může životní úroveň růst i při menším zatížení životního prostředí a čistších řekách i ovzduší!
„To vše nastalo. Když se ohlédneme do historie, uvidíme, že celosvětově jsou lidé dnes zdravější, čistší a dokonce ohleduplnější, méně násilničtí a rovnoprávnější než dříve.”
Bill Gates v jedné debatě Ridleyho optimismus vyvracel. Podle něj řešení může generovat i obava z katastrofy.
Ridley takový argument nepřijímá.
„Když se podíváme, odkud inovativní řešení přicházejí, přicházejí od optimistických lidí žijících v bohatých místech – Steva Jobse v Americe nebo Archimeda ve starověkém Řecku či Leonarda v renesanční Itálii. Pesimisté nemohou přinášet řešení, ti jsou spokojení se současným stavem, podle nich už lépe bylo.”
John Stossel je televizním moderátorem. Článek vyšel v časopise Freeman, April 2012. Překlad Petr Mach.