Deborah Tabartová z Australian Koala Foundation poznamenala na BBC, že „85 procent světových lesů je pryč.“ Naštěstí je toto prohlášení chybné.
A co víc, díky probíhajícímu zalesňování ve vyspělém světě, se čisté odlesňování takřka zastavilo. Jsem si jistý, že Tabartová jednala v dobrém úmyslu, aby zvýšila zájem o životní prostředí, avšak přehnaná prohlášení o současném stavu světových lesů nepomohou nikomu. Tento výrok je tedy potřeba opravit.
Nejbližší údaj, na který jsem narazil během hledání důkazů, které by podpořily prohlášení Tabartové, pochází z článku z GreenActionNews, který prohlašuje, že 80 procent světových lesů bylo zničeno. Problematický na tomto tvrzení je fakt, že podle Organizace Spojených Národů zbývají na světě 4 miliardy hektarů lesa. Pro získání perspektivy, celý svět má 14, 8 miliard hektarů půdy.
Aby mohlo být 80 procent zalesněného území nyní zničeno, a přitom i nadále zbývaly 4 miliardy hektarů, znamenalo by to, že kdysi musel být povrch Země pokryt lesem ze 135 procent. Tvrzení GreenActionNews nejenže implikuje, že se v minulosti 5,2 miliardy hektarů lesa nacházelo v moři, ale zároveň, že doslova každý kousek země byl kdysi zalesněn. Prastaré pouště, bažiny, tundry a travnaté pláně se tomuto výroku vysmívají.
Zábavné je i to, že GreenActionNews prohlašují, že „les je nerovnoměrně distribuován: pět nejvíce zalesněných zemí na světě jsou Ruská federace, Brazílie, Kanada, Spojené státy americké a Čína. Velikost země a zalesněné půdy ne vždy korelují, ale těžko říct, zdali je „nerovné“, že pět největších zemí má zároveň i nejvíce lesů.
Nicméně, nepatrně více než 31 procent světa je pokryto lesem. Svět opravdu přichází o zalesněné oblasti, ale je třeba vzít v úvahu i tempo a lokaci těchto ztrát. Dle Food and Agriculture Organisation (FAO) Organizace spojených národů se roční tempo odlesňování od devadesátých let minulého století snížilo o více než polovinu. Mezi lety 2010 až 2015 získal svět ročně 4,3 miliony hektarů lesa, zatímco 7,6 milionů hektarů ročně ztratil. Dohromady tedy došlo k čisté ztrátě 0,08 procenta zalesněné plochy ročně.
Někdo tvrdí, že tato data jsou chybná, protože FAO zahrnuje do zalesněných oblastí jak přirozené lesy, tak i plantáže stromů. Tato kritika je ovšem nelegitimní. FAO jasně udává, že „93 procent světové zalesněné plochy nebo též 3,7 miliard hektarů v roce 2015,“ sestávalo z přirozených lesů. Oblasti s přirozenými lesy se zmenšovaly v průměru o 6,5 milionu hektarů ročně v posledních pěti letech oproti průměrnému ročnímu úbytku 10,6 milionů hektarů v devadesátých letech. Jinak řečeno, ztráta přirozených lesů se ročně snižuje o 0,059 procenta a směřuje k nule.
Důvodem proč většina lidí žije v mylném přesvědčení o současném stavu světových lesů je to, že novinové články často ignorují zalesňování. Zhruba v polovině světa dochází k čistému zalesňování, a jak říká Matt Ridley, tohle se neděje navzdory ekonomickému rozvoji, ale díky němu.
Nejbohatší oblasti světa jako Severní Amerika a Evropa nejenže zvyšují podíl své zalesněné půdy, ale mají dokonce více lesů, než měly před industrializací. Například ve Spojeném království se podíl zalesněných oblastí od roku 1919 více než ztrojnásobil. Spojené království brzy dosáhne úrovně lesů popsané v Knize posledního soudu[1] sepsané takřka před tisícem let.
Ale nejen u bohatých národů dochází k čistému zalesňování. „Environmentální Kuznetsova křivka“ je ekonomický pojem, který naznačuje, že ekonomický rozmach zprvu vede ke zhoršení environmentální situace, ale po určité periodě ekonomického růstu se tento trend začíná obracet.
Jakmile národy dosáhnou toho, co Ridley nazývá „lesní přeměnou“ (forest transition) nebo též HDP na obyvatele zhruba 4500 USD, začnou lesní oblasti narůstat. Čína, Rusko, Indie, Vietnam, Bangladéš jsou jen některými ze zemí, které se do této fáze dostaly a momentálně zažívají čisté přírůstky lesů.
Chudí lidé si nemohou dovolit starat se příliš o životní prostředí, protože jiné priority – například přežití – jsou prostě důležitější. Pokud to znamená, že má být vzácné zvíře zabito a snědeno, tak ať. „Životní prostředí je luxusní statek,“ říká Tim Worstall z Adam Smith Institutu, „je to něco, za co vydáváme větší podíl našich peněz s tím, jak roste náš příjem.“
Nedávná studie z univerzity v Helsinkách upozorňuje, že mezi lety 1990 a 2015 v zemích s vysokým a středním příjmem, rostly zalesněné oblasti o 1,31, respektive 0,5 procenta, zatímco ve 22 zemích s nízkým příjmem klesaly o 0,72 procenta.
Zmíněná Kuznetsova křivka se dá aplikovat nejen na zalesněné oblasti, ale také na biodiverzitu. Ridley jako příklad udává tři hlavní predátory: vlky žijící ve vyspělých zemích Evropy a Severní Ameriky, tygry, kteří žijí převážně ve středně-příjmových oblastech jako je Indie, Rusko a Bangladéš a lvy obývající chudou subsaharskou Afriku. Sledujíce Kuznetsovu křivku počty vlků rapidně rostou, počty tygrů jsou v posledních 20 letech stabilní (a pomalu začínají růst) a počty lvů pokračují v poklesu.
Abychom podpořili zalesňování a ochranu životního prostředí, musíme udělat jediné – přijmout za své takovou hospodářskou politiku, která podporuje rapidní růst a urbanizaci. Jakmile lidé zbohatnou a přestěhují se do měst, bude k dispozici více peněz na ochranu životního prostředí a více půdy bude navráceno zpět přírodě.
Výrok paní Tabartové byl díkybohu nepravdivý a historicky bezprecedentní zmírnění chudoby, které se objevilo v posledních 50 letech, znamená, že jednotlivé země si mohou dovolit zvyšovat své zalesnění. Roční čisté odlesňování se rychle řítí k nule a vzhledem k současným trendům se v několika následujících dekádách stane novou normou zalesňování. Tyto skvělé zprávy opravdu stojí za to vykřičet do světa z korun stromů.
—
[1] Podrobný majetkový průzkum v Anglii nařízený Vilémem Dobyvatelem a dokončený v roce 1086. (pozn. překladatele)
Přeložil Jan Šincl
