Mnozí lidé dnes žasnou nad tím, co vše některým lidem projde. Proč se někdo neozve a neřekne: „pane, vaše argumenty jsou mylné“? Vysvětlení může být mnoho, jeden aspekt je ale zcela zásadní, ne vždy je totiž argumentovat možné .
Tak třeba víme, že nelze argumentovat s židlí. Židle není nadána intelektem, nemyslí, židle pouze a jen stojí, kam ji postavíme. Naproti tomu takový vůl již má k argumentaci blíže, je to živé zvíře, které je schopné různých projevů, umí dát najevo svou libost či nelibost, dokáže se naučit jednoduché úkony. Přesto však neargumentuje. Není totiž schopný zformulovat výrok či tvrzení, který má nějakou pravdivostní hodnotu, nedokáže tento výrok sdělit, a nedokáže ani posoudit pravdivost výroků ostatních. Pokud chcete vola o něčem přesvědčit, platí jen metoda cukru a biče.
Jinak řečeno, argumentovat jsou schopni pouze lidé, jen člověk může být nadán touto schopností, jen člověk může usilovat o dosažení pravdy. Důležité je zde však slovo „může“. Zatímco být příslušníkem druhu homo sapiens je pro argumentaci podmínka nutná, není sama o sobě dostačující.
I přistupujme proto letos k vyjádřením našich politiků s tímto vědomím. Nesnažme se neustále dokola předkládat důkazy o tom, že vysoká minimální mzda způsobí nezaměstnanost, že zákoník práce posilující roli odborů udělá totéž, že státní zdravotnictví jakoby zadarmo vede k plýtvání a špatné kvalitě, že sociální dávky demotivují stejně tak jako daně a že čím vyšší obé jest, tím hůře pro ekonomický růst. Ušetřeme si námahu.
Místo toho se pohodlně usaďme a místy až surrealistické věty našich politiků, jimž vysokou laťku nastavil svým novoročním projevem premiér Paroubek, nechme jen volně plynout. Pak stejně jako občasné zabučení vola na malebných pastvinách s pozadím alpských velikánů, či zapraskání starožitné židle, připomínající nám zručnost našich předků, potěší nás i slova o „světlých bodech“ příštího roku, o „neúprosnosti a nové razanci“ postupu, o „vymýcení jedovatého býlí korupce“ o tom, jak „výtečníci“, „páni Krejčíři“, „mafiáni“ a „senzacechtiví jednotlivci v médiích“ „fabrikují falešné korupční veleaféry až na pokraj otřesení státní stabilitou“. Nechme se na chvíli ohromit „nesmírně dynamickým, bohatě životaschopným vývojem“ Evropské unie, který je plný „mezinárodního porozumění, skutečného lidského přátelství“. Žasněme nad důvtipem, jak „konkrétními opatřeními v legislativě, v policii i soudnictví inteligentně“ pan premiér „připraví razantní výpad do řad korupčníků“. Nebo se se na okamžik poddejme strachu z toho, že se „současné rozbujelé finanční podvodnictví sbližuje s organizovaným zločinem, který dále rozšiřuje též svůj temný byznys v drogách a prostituci“, abychom si vzápětí mohli oddechnout, neboť pan premiér podnikne „nové účinné zásahy do celé organizační i kádrové struktury policie i justice s ambicí dosáhnout konečně rozhodný zlom,“ což naší zemi definitivně „očistí od kriminálních živlů a jejich podhoubí“.
Ano, možná je v tom trocha masochismu, ale není to aspoň legrace?
